Kolem duševních chorob panuje dosud hodně mýtů a z toho plyne i společenské stigma, které nemocné trápí stejně jako onemocnění samo. Jsou to pozůstatky ještě z dob, kdy byli „blázni“ uzavíráni za vysoké zdi psychiatrických léčeben, kdy neexistovala účinná léčba, která mnoha nemocným nyní umožňuje vést život uspokojivé kvality. Nejhorší „pomluvou“ duševního onemocnění je, že chorý je nebezpečný svému okolí. Ano, může být, ale ve stejné míře jako jakýkoli jiný člověk bez psychiatrické diagnózy. Proberme nyní tři z „velkých“ a častých psychiatrických diagnóz.

Depresivní porucha

Jako snad jediná se stala „módní“ chorobou. Kdo z nás nemá občas svou „depku“? Avšak každá špatná nálada nemusí být hned onemocněním. A depresivní porucha se naopak nemusí projevovat smutkem. Ke kritériím, zda jde o depresivní poruchu, patří ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity, snížená energie a zvýšená únavnost, poruchy spánku, ztráta chuti k jídlu, ztráta libida, snížené sebehodnocení, sebeobviňování… Depresivní nálada se výrazně liší od „normálního“ smutku a je u této choroby přítomna po většinu dne, obvykle je nejhorší ráno. Podle nemocných je tíživější než jakékoli tělesné onemocnění, včetně onkologického. Za známku těžké depresivní poruchy považují psychiatři, přidají-li se zažívací potíže.
Depresivní porucha se vyskytuje u 5 až 12 % mužů a 9 až 26 % (!) žen. Je nutné ji léčit. Může jít totiž o smrtelnou chorobu končící sebevraždou. Rozmlouvání má stejný efekt, jako léčba zánětu slepého střeva dobrým slovem – nefunguje. V terapii se používají antidepresiva. Ta moderní již nemají nežádoucí účinky svých předchůdců, neovlivňují pozornost, hmotnost ani osobnost léčeného. Součástí léčby by měla být i psychoterapie.

Bipolární porucha

Dříve se jí říkalo maniodepresivní onemocnění. Jde o celoživotní chorobu, kdy se střídají v různě dlouhých intervalech epizody deprese a manie, tedy stavy zvýšené „životní energie“, aktivity, výkonnosti, tělesného neklidu a sexuální energie, naopak snížené potřeby spánku a obtížného soustředění. Do jisté míry může být tato fáze příjemná a nemocného a jeho okolí ani nenapadne, že je zapotřebí vyhledat pomoc. Od určitého stupně je i manie obtížná. Postižený „se nemá pod kontrolou“ a neví, co v příští chvíli provede. Z toho plynou například i neuvážené výdaje, „podnikatelské“ aktivity vedoucí ke krachu, potíže v rodinném životě…
Onemocnění lze předpokládat u 1 % populace. Existuje účinná léčba, kterou by měl vést zkušený psychiatr.

Schizofrenie

Nejvíce mýty opředená choroba. „Rozštěp osobnosti“, jak se o ní hovoří, nevystihuje podstatu choroby. K nejčastějším projevům patří to, že nemocný slyší halucinatorní hlasy (poslouchá své myšlenky, slyší „cizí“ komentáře ke svému chování, hlasy, které se hádají), jsou přítomny bludy (přesvědčení, že jím „někdo“ manipuluje, nebo víra ve své schopnosti typu ovlivňovat počasí, navázat kontakt s lidmi „z jiného světa“). Bludy mohou tvořit celý systém, jehož logiku zná jen nemocný, pro ostatní je nepochopitelná. Postižený nemá náhled své choroby, to znamená, že své hlasy a bludy považuje za součást reálného světa a nevidí důvod, proč by se jich měl zbavit, proč by se měl léčit.
Schizofrenie je častá choroba. Příznaky můžeme najít u jednoho člověka ze sta; v ČR je tedy kolem 100 000 nemocných. Vyskytuje se u lidí všech socioekonomických skupin, jak u manuálně pracujících, tak u vysokoškoláků. Možnou podstatou choroby je vrozená a geneticky podmíněná „zranitelnost“ centrální nervové soustavy, která při zvýšené psychické zátěži reaguje rozvojem tohoto psychotického onemocnění. Jde o závažnou chorobu s velkým dopadem nejen na život nemocného, ale i na celé jeho okolí. Schizofrenie je léčitelná.

Program pro dobré zdraví

Schizofrenie představuje pro pacienty mnohdy těžko překonatelnou sociální bariéru, znesnadňuje přístup k informacím, komplikuje osobní život. Uzavírání do čtyř stěn svého bytu vede i k chybám v životním stylu, nevhodnému dennímu režimu a často k nárůstu hmotnosti. To má pro nemocného hodně nepříznivých důsledků. Pacienti svádějí své nadbytečné kilogramy často na medikaci a mnohdy léky přestanou užívat. Návrat projevů choroby je pak logickým vyústěním. Nadváha a obezita mají svá další zdravotní rizika, například rozvoj hypertenze, kardiovaskulárních onemocnění, diabetu, přičemž cesta k praktickému lékaři je pro pacienta se schizofrenií daleko obtížnější než pro člověka bez psychické nemoci. Neméně významným nepříznivým důsledkem spojeným s nárůstem hmotnosti je snížená sebedůvěra nemocného, která je další překážkou, aby opustil svůj životní izolovaný „ostrůvek“.
Proto vznikl Program pro dobré zdraví, v němž se lidé s léčenou psychózou učí, jak žít se svou nemocí. Instruktorky vedou pacienty k zdravému životnímu stylu, pomáhají jim sestavovat a kontrolovat jídelníček, který nepovede k dalším kilogramům navíc, pomáhají s výběrem vhodné pohybové aktivity. Nemocní navíc nacházejí mezi ostatnímu účastníky spřízněné duše.
Program pro dobré zdraví je otevřen všem léčeným pacientům. Informace mohou zájemci z řad nemocných i jejich blízkých získat v ordinacích ambulantních psychiatrů.