AUDIO: Rozhovor o rakovině prsu u žen

Prim. MUDr. Miroslava Skovajsová říká, že za dobu její letité praxe se v mamární diagnostice změnily dvě věci. Tou první je kvalita vyšetřování. V roce 1988 přicházely na vyšetření ženy, které všechny měly podezření na onemocnění prsu a tím pádem nebyla pozornost radiologů zaměřena na jemné detaily tak, jak už to umějí dnes.

Druhou věcí, která se při vyšetřování prsu u žen v průběhu let změnila, je přístup odborníků a přístup českých žen, pochvaluje si prim. MUDr. Miroslava Skovajsová.

Medicína má k dispozici stále nové možnosti léčby a týká se to i rakoviny prsu u žen. Navzdory tomu je u tohoto onemocnění stále nejvýhodnější prevence, čili včasný záchyt. Vyplývá to ze slov prim. MUDr. Miroslavy Skovajsové.

s prim. MUDr. Miroslavou Skovajsovou, Ph.D –  předsedkyní Asociace mamodiagnostiků ČR. Od roku 2003 se zabývá diagnostikou rakoviny prsu.

<b>Jakými způsoby se diagnostikuje rakovina prsu? Existuje „jen“ ten proslulý mamograf?</b>

Samozřejmě, že tak to není, vyšetřovacích metod je více, ale mamograf je prioritní, jde o jedinou ověřenou metodu, která přináší vyšetřovaným ženám skutečný zisk. Mamograf je rentgenový přístroj, proto jsme opatrní při jeho užívání.  Je vyčleněn zejména pro ženy středního věku. Mamografie je citlivá metoda s malou falešnou pozitivitou či negativitou.  Vedle toho užíváme další – ultrazvukový – přístroj, který se zase spíše hodí pro mladé ženy. Jeho předností je, že vlastně není vůbec škodlivý, můžeme ho dělat v pondělí, ve středu i v pátek, ve kterémkoli věku. Jeho nevýhodou je, že nedokáže dát všechny informace jako mamograf. Neumí totiž zobrazit mikrokalcifikace, které hledáme právě u starších žen. U mladých žen do 35 let nám jeho výpovědní schopnosti postačí. Abychom byli co nejpřesnější, ideálně využíváme obě zmiňované metody. Některou ženu může napadnout: „Proč mě vyšetřovali jen na mamografu?“ Je to proto, že v některých případech mamograf prostě stačí. Ani nelže, ani nepřehání.  Někdy je však nezbytné ultrazvuk doplnit.

<b>Existuje ale ještě jedna „nejzákladnější“ metoda, kterou doporučují všichni lékaři, kteří se problematikou karcinomu prsu zabývají, a to je samovyšetřování prsou …</b>

Metoda samovyšetřování nebo vyšetření lékařem, což je vlastně podobné (ale lépe partnerem), je nejstarší metodou. V citlivosti nedosahuje k zobrazovacím metodám, ale vůbec ji nezavrhujeme.  Je zapotřebí, aby se alespoň jednou za měsíc každá žena svým prsům věnovala. Při pravidelném samovyšetření si vnímavá žena dokáže najít i malou odchylku, která stále ještě může vést k včasné diagnóze. Samovyšetření by se mělo stát součástí života – asi jako čištění zubů. Prostě jednou za měsíc je zapotřebí si stoupnout před zrcadlo, zvednout ruce nad hlavu a ze všech stran se pořádně prohlédnout, zda se neobjevuje nějaká propadlinka, zda tam není nějaká divná změna kůže, zda obě bradavky vypadají stejně a v návaznosti na to si potom hezky citlivě oba prsy vyšetřit.

<b>Vy jste zmínila, že mladé ženy vyšetřujete hlavně ultrazvukem, paní primářko. Ale jak se to dá chápat, proč ty ženy vlastně vyšetřujete? Vždyť na tento typ vyšetření by měly docházet ženy až od 45 let věku, nebo ne?</b>

Od 45 let věku by měly na preventivní vyšetření chodit všechny ženy. Ty mladší by měly přicházet tehdy, pakliže se v jejich rodině vyskytuje nápadně často rakovina prsu. Těm bych moc radila, ať si vyhledají některé z dobrých screeningových center, jejichž přehled je uveden na adrese www.mamo.cz a nechají se vyšetřovat buď ultrazvukem, nebo mamografem, jak usoudí rentgenolog, i kdyby si to měly platit ze své vlastní kapsy. To je jedna kategorie uchazeček o vyšetření.  Pak je druhá kategorie, a to tehdy, když si žena při samovyšetření něco objeví nebo má prostě pocit, že se v prsu něco děje. Pak je dobré, aby se nechala vyšetřit. Ráda bych zdůraznila, že mnohdy stesky, že něco v prsu mám nebo mě tam něco bolí, nebo že je prs zarudlý, jsou u lékaře bagatelizovány. Ano, lékaři v první chvíli nemyslí na to, že i velmi mladá žena může mít velmi vážné onemocnění prsu. Proto bych chtěla oslovit všechny ženy a říct jim – máte-li v prsu něco, čemu nerozumíte, čeho se bojíte, trvejte na tom, že chcete být vyšetřeny. Buď přes svého gynekologa, praktického lékaře nebo, když neuspějete, sedněte k počítači, vyťukejte si onu již zmíněnou adresu www.mamo.cz a otevře se vám server, na kterém najdete interaktivní mapu všech akreditovaných screeningových pracovišť po celé republice. Některé z nich navštivte a nechte se kvalitně vyšetřit.

<b>Mohla byste přiblížit výsledky a tudíž i význam screeningových vyšetření žen? Kolika procentům žen například tato cesta dokáže doslova zachránit život?</b>

Platí to, že převážná většina žen, které jsou diagnostikovány při screeningovém vyšetření , mají zachycenou rakovinu v raném  a tudíž léčitelném stadiu. Většinou nepřijdou o prs, mnohé neužívají při léčbě chemoterapii. Je to proto, že přišly zcela bez obtíží a naši odborníci jim objevili skutečně časné stadium rakoviny. Přestože v první chvíli je žena vyděšená, s odstupem času je velmi ráda, že na screening přišla. Uvědomí si, že jsme jí zachránili život. Tento příběh smutného počátku a veselého konce se odehrává přibližně v 75% nalezených nádorů. Ostatní případy již nejsou tak stoprocentně optimistické, většinou žena o problému v prsu ví, ale klasicky před touto pravdou strká hlavu do písku. Mamograf a ultrazvuk se však ošidit nedá. Zpětná lítost, že se měla dostavit včas, jí však nevrátí proběhlý čas, kdy již mohla být léčená.

Výsledky českého screeningu prezentované v Evropě jsou velmi oceňovány. Česká republika je jedinou postsocialistickou zemí, která zavedla celoplošný screening. Jeho organizaci, sběr dat a další atributy od nás dokonce přebírají okolní západní země.  Navzdory tomu, že české ženy mají tuto vzácnou možnost prevence karcinomu prsu, jich chodí na vyšetření pouhých 50 % ze skupiny, které se to týká, tzn. věkové kategorie 45 – 70 let. Jednou za dva roky je toto vyšetření zdarma pro pojištěnkyni  jakékoli pojišťovny.

<b>Důležité je znovu zdůraznit, že pokud se nádor zachytí a odoperuje ještě v tom časném a nehmatném stádiu, žena je zdravá a prs jí zůstane zachován. Když se zachytí později, ženu se podaří zachránit, ale přijde o prs, může sice žít dál, ale bez prsu žije jakoby napůl. Jak je to s těmi operacemi, paní primářko?</b>

Máte pravdu, že i uzdravená žena se cítí bez prsu jen poloviční ženou. Já to mohu potvrdit, mám zkušenosti z ordinace. Žena bez prsu vchází do ordinace schoulená, prostě jinak, než ta, které po diagnóze a po léčbě prs zůstal. Všem ženám, které postihne rakovina prsu, bych moc přála, aby se dostaly do rukou erudovaných odborníků, kteří vždycky v první řadě udělají všechno pro to, aby jim prs zachránili. Neplatí totiž mýtus, že je lépe pro jistotu prs odoperovat celý. Na to mi jednou řekla jedna starší pacientka: „No a proč mi teda nevezmete oba?“ Zeptala se naprosto logicky.  Tím, že odstraním celý prs nebo dokonce oba, nepojistím nemocnou v žádném případě proti návratu nemoci. To prostě neplatí. A toto konstatování je potvrzeno slavnou studií profesora Veronesiho z roku 2003.

Každá žena by po sdělení diagnózy měla po počáteční panice vzít rozum do hrsti a postupovat maximálně racionálně: „Ano, mám nádor, ale ten nádor podle všech studií rostl několik let, já o něm vím až teď v posledních dnech. Ještě pár dní ho v prsu mohu mít, ale potřebuji, aby se někdo nade mnou rozmyslel a ušil mi léčbu přímo na míru. Zařídím si konzultaci ještě na dalším pracovišti.“ V tu chvíli je zapotřebí sednout k počítači a zadat adresu www.linkos.cz/pacienti. Objeví se tam panenka, na ni si klikněte na prs a objeví se vám síť onkocenter. To jsou centra, která se zabývají onkologickou léčbou, kde jsou skupiny erudovaných odborníků, kteří opravdu každé ženě léčbu ušijí na míru tak, jak její onemocnění vyžaduje. Samozřejmě někdy je nezbytné odstranit prs celý, pak to ale musí onkolog – nejen chirurg – ženě srozumitelně objasnit.

<b>To jsou rady skutečně zásadní. Ovšem asi se často stává, že žena podlehne bílému plášti a jeho autoritě, když on řekne, že je třeba prs uříznout. Naskakují myšlenky, když lékaře neposlechnu, je to přece naprostá sebevražda. Proč je tak důležité se právě v takové chvíli vzepřít, přesto, že zdravý rozum velí něco jiného a třeba hledat to dané onkocentrum?</b>

Já vždycky svým pacientkám, které jsou nešťastné z toho, že jsme jim opravdu potvrdili vážnost diagnózy, říkám: „Vyplačte se, ale hned vám přidávám – a to si pamatujte – na umírání si najděte jinou nemoc. Pojďme bojovat s tím, co se stalo.“ A říkám to i ženám, které přijdou s poměrně velkým nádorem, tím myslím 3, 4 i 5 centimetrů. Ani ony nemusejí v současné době házet flintu do žita, současná medicína dokáže velmi úspěšně bojovat i s těmito nálezy.  O to více je ale zapotřebí u těchto žen udělat rozvahu, ono ušití léčby na míru. Některé ženy jsou někdy zaskočené tím, že vlastně nejdou v prvé řadě na chirurgický výkon, ale že jdou na chemoterapii. Mají pocit, že nádor jim v prsu zůstává, může se jim tam rozrůstat a ony by se ho raději rychle zbavily. Chtěla bych vysvětlit, že když se v první řadě u velkého nádoru podá chemoterapie, můžeme pak při podávání jednotlivých dávek sledovat, jak nádor reaguje, jak se zmenšuje nebo rozpadá, prostě jak se mění pod vlivem této léčby. Také můžeme věřit, že stejným způsobem se může chovat i metastáza ukrytá někde v těle, kterou například nedokážeme odhalit. Tento nový léčebný přístup se jmenuje neoadjuvantní chemoterapie a v 60 % případů se stane, že z velkého nádoru zůstane tak malý nádor, že nakonec není nutné odejmout celý prs, přestože původně přišla žena s poměrně velkým nálezem. Nakonec se chirurgicky odstraňuje jen zbytkové ložisko, které je v mnohých případech opravdu minimální.

Vložit komentář

Komentáře slouží ke svobodné výměně názorů či vyjádření názoru na dané téma. Váš příspěvek ale přitom nesmí jakýmkoliv způsobem porušovat zákony ČR, zejména nesmí propagovat národnostní, rasovou, náboženskou či jinou nesnášenlivost. Je také třeba respektovat soukromí jiných lidí, a proto je zakázáno zveřejňovat soukromé údaje o jiných osobách. Výslovně je zakázáno komentovat léčivé přípravky vázané na lékařský předpis. Redakce si vyhrazuje právo bez předchozího upozornění odstranit komentáře, které porušují výše uvedená pravidla.

Do komentářů prosím nevkládejte dotazy ohledně zdravotního stavu, pokud potřebujete poradit, můžete se zeptat v sekci PORADNA. Děkujeme za pochopení.