Ne-Hodgkinovy lymfomy se dělí na dlouhou řadu jednotlivých diagnóz

Složitý klasifikační systém je ale srozumitelný pouze odborníkům. Pro zjednodušení lze říct, že tyto lymfomy spadají do dvou hlavních skupin, a to podle vlastností a průběhu onemocnění.

• Agresivní ne-Hodgkinovy lymfomy – mají rychlý průběh, od samého počátku způsobují řadu obtíží a vyžadují co nejčasnější zahájení léčby. Dobře se u nich osvědčuje chemoterapie a ozařování.
• Indolentní ne-Hodgkinovy lymfomy – mají celkově pomalejší, mírnější průběh. Nemocný o nich měsíce i roky nemusí vůbec vědět. U této skupiny lymfomů není nutné spěchat se začátkem léčby. Reakce na léčbu bývá obvykle velmi dobrá. Nevýhodou je, že nemoc má sklon se vracet, a je nutno ji opakovaně léčit.

Řada testů odhalí, kterým typem konkrétní pacient trpí

V rámci skupin agresivní – indolentní totiž existuje mnoho různých typů ne-Hodgkinových lymfomů. Podle výsledků testů může lékař usoudit, jak se asi bude onemocnění vyvíjet a může stanovit nejlepší a nejvhodnější způsob léčby. Typ ne-Hodgkinova lymfomu se určuje podle několika kritérií. Záleží na:

• druhu abnormálních buněk v lymfomu (jedná se hlavně o B nebo T buňky)
• vzhledu postižených lymfatických uzlin
• markerech na povrchu abnormálních buněk nebo typu bílkovin

K rozhodnutí, o který typ ne-Hodgkinova lymfomu se jedná, je zapotřebí vzorku tkáně k mikroskopickému rozboru. Nemocní nejčastěji podstoupí biopsii, při které je jim postižená uzlina nebo její část chirurgicky odstraněna.

Mnohem častěji se vyskytují B buněčné ne-Hodgkinovy lymfomy (abnormální B buňky). T buněčný ne-Hodgkinův lymfom je daleko vzácnější a postihuje spíše mladé dospělé a děti.

Příznaky jsou často matoucí

Je to proto, že mohou být způsobeny i jiným onemocněním. Na základě některého z příznaků se nedá jednoznačně říct, že se jedná právě o ne-Hodgkinův lymfom. Tato skutečnost dokazuje nezbytnost diagnostických testů.

Nezřídka v době diagnózy ne-Hodgkinova lymfomu nemají nemocní vlastně žádné příznaky. Lymfom může být poprvé objeven víceméně náhodně při vyšetření kvůli jiné nemoci. Prokáže ho kupříkladu krevní test nebo rentgenové vyšetření hrudníku. Stává se to hlavně u pacientů s indolentním ne-Hodgkinovým lymfomem, ten se dlouho žádnými příznaky neprojevuje.

Nejběžnějším příznakem jsou nebolestivé zvětšené uzliny

Nejčastěji si člověk všimne zvětšených uzlin na krku, v podpaží, v tříslech. Pozor, v převážné většině případů se při nebolestivě zvětšených uzlinách nejedná o ne-Hodgkinův lymfom, ale o projev infekce! Po jejím zmizení se uzliny znovu zmenší.

Další příznaky mimo lymfatické uzliny

• Opakující se nevysvětlitelné teploty nad 38°C
• Noční pocení
• Váhový úbytek (více než 10 % hmotnosti za posledního půl roku)
• Únava
• Nechutenství
• Dušnost
• Kašel
• Svědění kůže

Je-li lymfom umístěn v kostní dřeni, může se projevit sníženým počtem krvinek (červených, bílých, krevních destiček). Nízký počet červených krvinek představuje anémii a s ní spojenou únavu. Snížený počet bílých krvinek zapříčiní větší náchylnost k infekcím a úbytek krevních destiček zase zaviní častější vznik krevních podlitin (modřin).

Pokud je lymfom kupříkladu v žaludku, způsobí bolest břicha a poruchy trávení, ve střevech průjem.

Léčba ne-Hodgkinova lymfomu je a musí být individuální pro každého pacienta

Je zapotřebí zohlednit, jestli se jedná o agresivní nebo indolentní onemocnění, v jakém je rozsahu, jaký je celkový zdravotní stav nemocného.

• Dlouhá léta byla hlavní léčebnou metodou ne-Hodgkinova lymfomu chemoterapie. Využívá se stále, nyní často v kombinaci s terapií monoklonálními protilátkami (cílená biologická léčba). Ta se v některých případech dá používat i samostatně. Nejčastěji používanou monoklonální protilátkou je v léčbě ne-Hodgkinových lymfomů rituximab. U indolentního ne-Hodgkinova lymfomu může prodloužit dobu remise (období, kdy je onemocnění bez příznaků, neprojevuje se) navozené léčbou. U agresivního ne-Hodgkinova lymfomu přidání rituximabu k běžné chemoterapii zvyšuje šanci pacienta na vyléčení.
• Při léčbě ne-Hodgkinova lymfomu se také využívá lék ze skupiny selektivních monoklonálních protilátek. Zevalin je souprava k přípravě „radioaktivně značené“ infuze (kapání do žíly) léčivé látky ibritumomab tiuxetan. Používá se s radioaktivním prvkem nazývaným yttrium, který dává Zevalinu nepatrný radioaktivní náboj, aby lék působil přímo na svůj cíl a vázal se na abnormální bílé krvinky. Po navázání na radioaktivní prvek yttrium přenáší Zevalin nepatrné dávky záření do míst růstu abnormálních buněk a tyto abnormální buňky ničí. Používá se u pacientů v remisi nebo u nemocných, u kterých rituximab už není účinný nebo se u nich onemocnění po léčbě rituximabem vrátilo.
• Radioterapie je výhodná, pokud se nemoc vyskytuje na jednom až dvou místech po těle.
• Za užitečnou je považována vysokodávkovaná chemoterapie. Ta ale zničí krvetvorné buňky.
• Krvetvorba se obnoví transplantací krvetvorných kmenových buněk.
• Některé typy ne-Hodgkinových lymfomů nevyžadují okamžitou léčbu, a proto zdravotníci volí přístup sledování a vyčkávání.
• Operace jako chirurgická léčba se u ne-Hodgkinova lymfomu využívá ojediněle.

Zdroj: http://czech.lymphoma-net.org/index.cfm