Onemocnění, které probíhá mnohdy nenápadně, může svého nositele zařadit do dialyzačního programu a z pacienta udělat čekatele na transplantaci. Infekce močových cest se může objevit jedenkrát za život a zmizet, může se však opakovaně vracet.
Infekce může postihnout ledviny, které produkují moč, pak hovoříme o pyelonefritidě – zánětu pánvičky ledvinné, může však postihnout i tkáň (parenchym) samotných ledvin. V případě usídlení infekce v močovém měchýři, kde se moč zadržuje, se jedná o cystitidu. Často však bývají postižena i místa, kudy moč protéká – oba uretry (odvádějí moč z ledvin do močového měchýře) a močová trubice (uretra), která odvádí moč ven z těla.
Příčinou jsou téměř vždy choroboplodné mikroorganismy – bakterie (Escherichia coli nejčastěji, případně Proteus, Staphylococus, Pseudomonas, Klebsiela či Uroplasma), méně často, ale ne ojediněle, jde o mykózu (Candida). Jako původce není vyloučen ani mikroorganismus, který se přenáší při pohlavním styku - Neisseria gonorhee (kapavka), trichomonas, chlamydie apod.

V dospělosti jsou infekce močových cest častější u žen (v poměru 10 : 1 oproti mužům), což se vysvětluje tím, že k infekci dochází vzestupnou cestou, přičemž hraje významnou úlohu kratší močová trubice (uretra) u žen ve spolupráci s nevhodně prováděnou hygienou, kdy jsou do blízkosti zevního ústí uretry zavlečeny bakterie ze stolice (nebo žijící u zevního ústí konečníku). U mužů hraje určitou roli při vzniku infekce onemocnění prostaty, zejména spojené s jejím zvětšením. Méně často dochází k infekci močového ústrojí krevní cestou – kdy se v ledvinách usídlí bakterie, které se do těla dostaly například kapénkovou infekcí (streptokoky při angíně, hemofilus při laryngitidě). Velké riziko zavlečení infekce do močového měchýře je instrumentální vyšetření nebo cévkování. Někteří jedinci jsou náchylní „chytit“ infekci močových cest při prochladnutí (tzv. syndrom mokrých plavek).
K tomuto onemocnění inklinují lidé s vrozenými anomáliemi ledvin, některými celkovými chorobami (například diabetem) a lidé s oslabenou obranyschopností.

Zánět močového měchýře (cystitis, zánět dolních močových cest)

Hlavní projevy

• pálení až řezání při močení
• časté nucení a močení (vedoucí až k inkontinenci)
• časté močení malého množství moče
• zkalená moč ev. s příměsí krve (moč vypadá jako voda, ve které se vypralo maso)
• páchnoucí moč
• bolesti břicha
• zvýšená teplota (někdy)
• nevolnost, zvracení (méně často)

Co zjistí lékař

• Známky zánětu (sedimentace erytrocytů, C reaktivní protein) bývají u onemocnění močového měchýře zvýšeny obvykle málo, jsou-li zvýšeny významně, svědčí to spíše pro onemocnění ledvin
• Charakteristické změny v moči – přítomnost bílkoviny, bílých a červených krvinek
• Bakteriologickým vyšetřením se zpravidla prokáže vyvolávající mikroorganismus
• Při podezření na onemocnění ledvin se provádí ultrazvukové vyšetření.

Co pomáhá

• Dostatečné množství tekutin
• Antibiotika bývají nezbytností a měla by být nasazena hned po odběru moči na bakteriologické vyšetření
• Při nekomplikovaném průběhu je doporučován pobyt v teple, ale nebývá vždy nutná pracovní neschopnost
• Užívání volně prodejných přípravků raději konzultujme s lékařem, zejména pokud příznaky do tří dnů neodeznějí a vždy při opakování choroby.

Při opakovaném zánětu močového měchýře je nutné pátrat po přítomnosti jiného onemocnění, případně anomálii močových cest.
Močový měchýř může být podrážděn například při ozařování, vlivem některých léků ev. při sexuálním excesu. V těchto případech se mohou objevit popisované příznaky, které nemusí, ale mohou, znamenat současně i infekci.