JUDr. Ondřej Dostál:
Zákon 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu až do května 2007 uváděl v § 23, že lékař má povinnost poučit o léčbě a probíhajících zákrocích „pacienta, popřípadě členy jeho rodiny“. Současné znění zákona však chrání soukromí pacienta silněji, když stanoví, že zdravotník bez dalšího informovat rodinné příslušníky nemůže, je k tomu nutný zvláštní souhlas pacienta.

Přístup třetích osob ke zdravotnické dokumentaci a dalším informacím o pacientovi je popsán v §67b a násl. zákona 20/1966 Sb. Konkrétní řešení vaší situace však závisí na okolnostech, které nejsou v dotazu uvedeny, odpovídám tedy variantně:

Za předpokladu, že je váš tatínek právně plně způsobilý, netrpí duševní poruchou trvalou ani přechodnou a nemá ustanoveného opatrovníka, záleží jen na něm, koho určí jako osoby, kterým zdravotníci smí poskytovat informace o jeho zdravotním stavu. Těm výslovně uvedeným zdravotníci poskytnout informace musí, všem ostatním poskytnout informace nemohou, bez ohledu na to, zda se jedná o rodinné příslušníky, blízké přátele či jiné osoby. V takovém případě doporučuji, abyste jej v návštěvních hodinách v nemocnici vyhledali a domluvili se s ním, aby ošetřujícímu lékaři sdělil, že informace o jeho zdravotním stavu smí dostat některý nebo každý z vás. Tato skutečnost se zaznamená do zdravotnické dokumentace. V návaznosti na to vám budou zdravotničtí pracovníci povinni jako takto určeným osobám veškeré informace poskytnout, případně nechat nahlédnout do zdravotnické dokumentace.

Za předpokladu, že váš tatínek není právně způsobilý a byl mu soudem ustanoven opatrovník, má na informace o jeho zdravotním stavu samozřejmě právo tento opatrovník a dále pak ty osoby, které (v rámci výkonu práv za právně nezpůsobilého) opatrovník za oprávněné osoby označí. Opatrovníkem bývá obvykle ustanovován příbuzný a domnívám se, že není v rozporu se zákonem, pokud tento opatrovník jménem pacienta zmocní k přijímání informací další členy rodiny.

Za nejpravděpodobnější situaci považuji vzhledem k uvedenému, že váš tatínek není sice zbaven způsobilosti a nemá ustanoveného opatrovníka, fakticky však není ve stavu, kdy by byl schopen dostatečně vnímat a rozhodovat, a tedy činit platné právní úkony. Je také možné, že dosud ani nijak neurčil, kdo by mohl informace dostávat, resp. ani nevyslovil s hospitalizací platný souhlas; hospitalizaci bez souhlasu pacienta je povinno zdravotnické zařízení hlásit soudu, u starších pacientů na LDN se sníženou způsobilostí se však tato povinnost poměrně často zanedbává. V takovém případě mají osoby blízké (například manželka či děti) ze zákona právo na „aktuální informace“, tedy pouze obecné informace o stavu a prognóze, nikoliv však detaily. Pokud byste chtěli mít přístup k veškerým informacím a též ovlivnit setrvání pacienta v nemocnici, bylo by zapotřebí obrátit se na soud s tím, zda je pobyt pacienta v nemocnici bez souhlasu důvodný, a též má-li mu být ustanoven opatrovník.