1. Dám-li se očkovat proti chřipce, nebudu mít celou zimu ani rýmu, ani kašel.

Nikoli. Musíme totiž odlišit pravou chřipku od tzv. chorob z nachlazení, které se projevují kýcháním, rýmou, kašlem a zvýšenou teplotou. To jsou onemocnění způsobené jinými viry (například adenoviry, RS viry, rhinoviry a dalšími). Proti těmto onemocněním se neoočkuje.

Říká se, že kdo měl pravou chřipku (lat. influenza), ten si ji už nikdy s jinou virovou chorobou nesplete. Začíná schváceností, zimnicí, třesavkou, horečkou, bolestí hlavy, svalů a kloubů. Přidává se suchý dráždivý kašel, později rýma. Horečnaté stadium trvá 2 až 5 dní, ale ještě dva až tři týdny může přetrvávat zvýšená únavnost. Uzdravení je však téměř pravidlem. Známe několik typů chřipky, které se liší průběhem. Například chřipka A (subtyp H1N1, nebo H3N2) může u oslabených jedinců (astmatiků, lidí s nemocemi srdce a plic, diabetiků, starých lidí atp.) probíhat jako velmi vážné onemocnění, které může mít i závažné komplikace (zápal plic, pohrudnice, srdečního svalu apod.) Naopak chřipka typu B probíhá obvykle velmi mírně. Proti chřipce A i B chřipce se očkuje a očkování chrání před nákazou po dobu 6 až 12 měsíců, v případě velmi virulentní („silné“) infekce pak poskytuje ochranu před nepříznivým průběhem onemocnění. Očkování proti chřipce však nechrání před infekcí jinými viry! To znamená, že i po očkování můžeme dostat takzvanou „chřipku“ – běžné virové onemocnění z nachlazení. 

2. Prodělám-li chřipku, budu mít celý život dostatek protilátek a už neonemocním.

Není to pravda z několika důvodů. Proti chřipce neexistuje doživotní ochrana. Každý z nás se sice již s nějakým typem chřipky setkal, a měl šanci si utvořit protilátky, ale problém je v tom, že vlastnosti virů, které jsou dány jeho geny, se mohou i v průběhu jedné sezóny změnit. I „dobře známý“ subtyp například H1N1 (to jsou jakési povrchové znaky viru) může náhle změnit (v důsledku „výměny“ genetické informace s jiným virem) svou „sílu“ a „škodlivost“. 

3. Očkovaný člověk nemůže chytit ptačí chřipku.

Ne, očkovaný by eventuálně při změně vlastností viru ptačí chřipky mohl onemocnět. Vakcína proti ptačí chřipce v současnosti není k dispozici. Očkuje se proti chřipce A (H1N1, H3N2) a chřipce B. Ptačí chřipka je typu A (všechny velké pandemie byly dosud vyvolány chřipkovým virem typu A), ale subtypu H5N1. Současné vakcíny proti ptačí chřipce nechrání. 

4. Infikovaní tažní ptáci nemohou vyvolat pandemii u lidí.

Zcela správně, v současnosti nemohou. Virus ptačí chřipky (A H5N1) nemá schopnost uchytit se na lidských sliznicích a proniknout jimi do organismu. Chřipkou dokonce neonemocní všichni infikovaní ptáci. Například divoké kachny jsou většinou zdravými nosiči. Pro většinu domácí drůbeže je však ptačí chřipka smrtelná. V současnosti dochází k infekci lidí jen velmi vzácně. Doposud je známo necelých 120 případů na celém světě – převážně v jihovýchodní Asii. Většinou se jednalo o chovatele drůbeže, kteří nedodržovali hygienická opatření, eventuálně o konzumenty syrového drůbežího masa. Onemocnění probíhá až v 70 % případů smrtelně.  

5. Ptačí chřipka se nepřenáší z člověka na člověka.

Ptačí chřipka se v současnosti opravdu z člověka na člověka nepřenáší. Jak už bylo řečeno, nyní jde spíše o problém veterinární (rozšíření mezi ptactvem), než problém lidské medicíny. 

6. Proti ptačí chřipce působí běžná antibiotika.

Protože jde o virové onemocnění (viry jsou menší mikroorganismy než bakterie a neumějí se množit jinde, než v cizí buňce, kterou tímto zničí), nepůsobí na ně běžná antibiotika. Existují dva protivirové přípravky oseltamivir (populární Tamiflu v tabletách) a zanamivir (Relenza, která se vdechuje – v současnosti není v ČR dostupná), které jsou účinné proti chřipkovým virům, včetně A H5N1. Účinnost přípravku Tamiflu proti ptačí chřipce byla ověřena v laboratorních podmínkách a je stále velmi vysoká. Lze jej užívat i preventivně, a to až po dobu šesti týdnů.  

7. Hrozba ptačí chřipky je velmi reálná.

Ne, není. Zatím se jedná o hypotetickou, ale nevyloučenou možnost vzniku pandemie chřipky A H5N1 u lidí. Aby k tomu došlo, musela by se změnit genová výbava viru tak, aby uměl proniknout sliznicemi do lidského organismu. Teoreticky by to připadalo v úvahu, kdyby se živočich, který je vnímavý jak k lidské, tak k ptačí chřipce, což je prase domácí, infikoval oběma viry najednou. V jeho těle by pak mohlo dojít k „výměně“ genetické informace a vzniklý virus by mohl „zdědit“ virulenci (schopnost rychlého šíření) lidského chřipkového viru a škodlivost – tedy schopnost vyvolat smrtelné onemocnění – od ptačího viru.

Zatím hygienikové tvrdí, že jediné, co lze předpovědět, je skutečnost, že pandemie chřipky přijde. Nikdo si netroufne předpovědět, jaký typ chřipkového viru pandemii vyvolá. Možná to bude A H1N1, A N3N2, možná B, či případně vzácnější C. Není zcela vyloučen ani ptačí virus (pozměněný A H5N1), či může dojít k vzniku (mutaci) jakéhokoli jiného více či méně nebezpečného viru.

Co dělat při chřipce

• Fakt, že na nás nezbyl protivirový lék, není důvodem k panice. Zatím jsme přece přežili všechny chřipkové epidemie i bez Tamiflu. Pravděpodobnost, že nám hrozí ptačí chřipka, je zatím spíše hypotetická.

• Při prvních příznacích ulehnout do postele. Nemocný organismus potřebuje klid, a také nebudeme šířit viry do širokého okolí!

• Dbát na dostatečný příjem tekutin.

• Horečku snižujeme antipyretiky (paracetamol), která současně mírní i bolesti hlavy, kloubů a svalů.

• Vhodné jsou vitaminy, optimálně v přírodní formě (čerstvé ovocné šťávy, ovoce, zelenina).

• Pokud horečka trvá déle než 5 dní, poradíme se s lékařem, může jít již o počínající komplikace.