Dle Občanského zákoníku platí, že byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám. V průběhu léčby je třeba pamatovat na to, že četná práva pacientů jsou, byť velmi nepřímo, spojena s dodržováním některých pravidel a povinností pacienta. Jedním z typických příkladů je sdělování informací. Léčení může snadno selhat, pokud pacient zamlčí lékaři významné skutečnosti o svých předchozích chorobách či o svém životním stylu. Pokud následkem toho dojde například k mylnému určení diagnózy, nárok takového pacienta na odškodnění by mohl být ohrožen tím, že by soud shledal na jeho straně spoluzavinění. Proto je třeba odpovědět pravdivě i na ty dotazy lékaře, které pacientovi třeba nejsou zrovna příjemné, případně třeba i z vlastní iniciativy zmínit některé důležité skutečnosti (například některé alergie, užívané léky, jiné choroby). O všech těchto citlivých informacích je lékař povinen zachovat mlčenlivost. Bez souhlasu pacienta lékař zásadně nesmí tyto informace sdělovat třetím osobám, porušení mlčenlivosti je trestným činem.

Důležitou povinností pacienta je dodržovat lékařem doporučený léčebný režim. V případě porušení této povinnosti je opět možné, že takovému pacientovi soud upře částečně nebo zcela nárok na odškodnění případné újmy na zdraví, pokud shledá, že se na vzniku této újmy pacient podílel zaviněným zanedbáním toho, co mu lékař radil.