Potřebu sálu si vynutila změna spektra léčených pacientů

„Stále více našich nemocných má implantován speciální přístroj pro léčbu srdečního selhání a implantace tohoto přístroje vyžaduje kvalitní rentgenové zařízení , které se nedá pořídit jinak, než tak, že se kompletně přestaví celý sál“, objasnil prof. Josef Kautzner – přednosta Kliniky kardiologie IKEM a jeden z průkopníků tohoto způsobu léčby. V těchto případech je navíc zaváděna speciální elektroda do některé z větví srdečních žil na povrchu srdce pomocí trubicovitého pouzdra a často po velmi tenkém drátěném vodiči. Použití těchto přístrojů vyžaduje angiogram (což je onen rentgenový přístroj, který slouží k zobrazení cév nastříknutých kontrastní látkou) podobné kvality jako pro provádění koronárních angiografií a dalších intervenčních výkonů. To byl tedy podnět pro nové vybavení operačního sálu.

Co teď mají kardiologové (a jejich pacienti) k dispozici

Sál je zvláštní tím, že neslouží k žádnému jinému účelu, což ve většině jiných zařízení není obvyklé. Režim má stejný, jako kterýkoli jiný operační sál – jsou tam filtry, každý vstupující se musí převléknout, přezout a nasadit si roušku.  Kvalitní angiogram umožňuje kvalitní zobrazení. Nepřehřeje se za pár minut provozu jako dosud používaný mobilní přístroj. Na sále se pochopitelně dají monitorovat všechny životní funkce pacienta. Je tam moderní externí defibrilátor, který slouží v případě fibrilace komor k defibrilaci, dále záznamové zařízení, vlastně celá laboratoř, která lékařům umožňuje snímat nitrosrdeční signály a také dělat různé vědecké studie u pacientů. Nechybí ani stropní kamera.

Průřez padesáti lety

První implantace kardiostimulátoru na světě proběhla 8. 10. 1958 ve Švédsku. V Československu se první takový výkon podařil v létě 1962 a byla to zároveň první implantace ve střední Evropě. V 60. letech se Československo řadilo mezi nejvyspělejší státy v oblasti kardiostimulační léčby. V roce 1984 byl v IKEM poprvé pacientovi zaveden implantabilní kardioverter-defibrilátor (ICD), který slouží k monitorování srdečního rytmu a okamžitému přerušení život ohrožující srdeční arytmie. V roce 1999 dostal v IKEM první pacient přístroj pro srdeční resynchronizační léčbu. Ta zmírňuje obtíže pacienta a zlepšuje prognózu nemocných s pokročilým srdečním selháním. Tyto přístroje jsou dnes většinou vybaveny i funkcí ICD, takže se kombinuje prevence náhlé smrti s léčbou srdečního selhání. V dnešní době se také implantují miniaturní srdeční záznamníky, které umožňují dlouhodobé monitorování srdečního rytmu.