Dalším důvodem vzestupu výskytu CaP je skutečnost, že stále více mužů podstupuje screeningové vyšetření – stanovení hladiny PSA (prostatického specifického antigenu). Ten odhalí onemocnění dříve, než se stačí projevit. Úmrtnost na CaP se ve vyspělých zemích ustálila, nebo mírně klesá, což ale neznamená, že na karcinom prostaty umírá méně mužů.

Podle WHO mělo v roce 2002 na celém světě celkem 22 milionů mužů CaP

V témže roce přibylo 10 milionů nových případů a 6,2 milionů mužů na CaP zemřelo. Ve stejném období byl CaP v ČR diagnostikován u 3427 mužů a vedl k úmrtí u 1334 mužů.

CaP je charakteristický pomalým růstem a velkou variabilitou z hlediska dalšího šíření (místního i metastazování). Platí však, že více mužů umírá s CaP (na jiné onemocnění) než pro CaP. Asi dvě třetiny nádorů omezených pouze na prostatu lze trvale vyléčit.

Zásadní zlom do celé problematiky CaP přinesl koncem 80. let minulého století PSA

Prostatický specifický antigen se stanovuje ze vzorku krve a umožňuje CaP rozpoznat už v bezpříznakovém, klinicky němém stadiu. Dříve vedly k diagnóze až projevy (potíže s močením, bolesti z metastáz, patologické zlomeniny), které jsou typické pro pokročilé onemocnění, kdy už je místní léčba (operace) neproveditelná nebo zbytečná.

Pro „éru“ PSA je charakteristické, že téměř 95 % CaP je ohraničeno na prostatu. Snížil se i průměrný věk nemocného v době diagnózy na 65 let.

K včasné diagnostice v budoucnosti přispěje i zjednodušení screeningové metody, kdy bude možné zjistit určitou pravděpodobnost CaP ze vzorku moči.

Při včasné diagnostice CaP, kdy nádor postihuje pouze prostatu, je však obtížné zvolit správnou léčebnou strategii. Většina CaP roste pomalu a nemá tendenci metastazovat.

Již u třicetiletých mužů, kteří zemřeli na jiná onemocnění, se při pitvě zjišťují mikroskopická ložiska CaP

S věkem se počet těchto mininádorů zvětšuje, ale jen část z nich dospěje do stadia, kdy ohrožuje život nemocného. Větší část se vůbec během života neprojeví a jsou zjištěny buď náhodně, nebo při cíleném vyšetření PSA. Tyto tzv. okultní CaP představují problém jakou strategii léčby zvolit. Odhaduje se, že jejich vývoj trvá asi 30 let a následné stadium progrese dalších 15 let.

Radikální léčba (odstranění prostaty, radioterapie a další) má totiž své negativní dopady na kvalitu života i zdravotní stav nemocného (inkontinence, erektilní dysfunkce, osteoporóza, gynekomastie, chudokrevnost, psychické změny). Neindikovaná léčba může nemocného poškodit a invalidizovat, proto se volí strategie aktivního sledování. To znamená, že léčba se odkládá do doby, kdy nádor začne růst.

U pacientů vyššího věku, u nemocných dalšími vážnými chorobami, pro něž je aktivní léčba (operace, radioterapie) zatížena neopodstatněným rizikem, se volí strategie pozorného vyčkávání a včas je nasazena léčba obtěžujících příznaků a bolesti.

Správný management léčby CaP vyžaduje dobrou spolupráci lékaře a pacienta, kdy je odborník rádcem nemocného, který má ve volbě způsobu léčby konečné slovo.

Všechny tyto nové aspekty však nepopírají význam léčby časných stadií CaP s vyšším rizikem progrese onemocnění.