Jak opar vznikne

Opar (Herpes labialis) bývá zpravidla vyvolán typem viru Herpes simplex 1 (HSV1), vzácněji Herpes simplex 2 (HSV2). K nákaze dochází při líbání, kontaktu s infikovanou kůží, používáním společných předmětů s nositelem infekce, u něhož příznaky vůbec nemusí být znatelné. Po dvou až jednadvaceti dnech člověk pociťuje nejprve napětí, svědění na rtu, nose, tvářích, okolí úst. Pak se objeví puchýřky s čirou nebo lehce zkalenou tekutinou, které svědí až bolí. Ty praskají, krvácí a tvoří se krustičky, stroupky. Tento proces trvá zhruba týden až dva. Opar zpravidla nezanechává jizvu, jen při výjimečně těžkém průběhu zasahuje hlubší vrstvy kůže a tehdy dochází k jizvení.

Jak na opar vyzrát

Návodů, co udělat s oparem, je bezpočet, avšak málokterý funguje (například natřít zubní pastou). Nejjistější je aplikovat co nejdříve, tedy ve fázi svědění a pocitu napětí, na postižené místečko antivirový přípravek (Vectavir, Zovirax). Pokud toto stadium prošvihneme, pak potíže zmírní „neviditelná“ náplast Compeed, která také urychlí hojení. Je však vhodná i v samých počátcích. Na rtu, tvářích vydrží zhruba 8 hodin, není dobré ji nalepovat na místa ošetřená mastí.

Někoho mají opary „radši“

Někteří jedinci se s virem Herpes simplex 1 setkají, ale nikdy neonemocní. Jiní po prvním oparu mají na celý život pokoj, a u dalších se opar objevuje velmi často. K návratu oparu dochází zpravidla v dobách oslabení organismu – třeba po oslunění, při stresu a prudkém rozčilení, infekci jiným mikroorganismem, při menstruaci... Opakuje-li se často, může to být známkou poruchy imunitního systému nebo celkového onemocnění (například diabetu). Pak je možné uvažovat i o celkové terapii antivirotiky.

Genitální opar

Ten vyvolá virus HSV2 (méně často HSV1, zpravidla v důsledku nákazy při orálním sexu). Přenáší se takřka výhradně kontaktem infikovaných tkání.  Přenos kontaminovanými předměty (ručníky, sedátko WC, lavičky v šatnách) nebyl nikdy prokázán. Jde tedy o sexuálně přenosnou, a nikterak vzácnou chorobu. Průzkumy z USA prokazují, že infikovaný virem Herpes simplex 2 je každý pátý občan.

Projevy jsou velmi podobné jako u oparu na rtech

Jen lokalizace je jiná – genitál a jeho okolí. U žen bývají projevy navíc často skryty zraku – jsou ve vagíně nebo na děložním hrdle. Bolest, svědění, puchýřky a stroupky, někdy i zvýšená teplota se objeví jen u části infikovaných. Nakazit se tedy lze i od člověka s pokožkou úplně hladkou a bez jakýchkoli potíží. Kondom chrání do jisté míry. Při styku dochází ke kontaktu kůže, která není kondomem chráněna. Léčba genitálního oparu, který se také rád vrací, patří do rukou kožního lékaře.

Opar nemusí být zcela nevinný

V určitých případech může mít infekce HSV1 a HSV2 i vážnější následky.

• Zavleče-li se virus na oční rohovku, způsobí tam zánět, v jehož důsledku je rohovka vážně poškozena a při nepříznivém průběhu dochází (bez léčby) ke ztrátě zraku na postiženém oku.
• Pokud však má těhotná žena v porodních cestách (děložním hrdle, vagíně a zevním genitálu) infekci herpetickými viry, může nakazit při porodu dítě. Pro něj představují herpes viry velké nebezpečí v podobě herpetické meningoencefalitidy (zánětu mozku a mozkových blan), celkové infekce (sepse) s velmi nejistou prognózou. Podezření na infekci herpetickými viry je důvodem k ukončení těhotenství (v termínu) císařským řezem. Ani ti, kdo ošetřují novorozence a malé kojence, by neměli mít projevy infekce herpetickými viry.
• Infikované osoby nesmějí ošetřovat kojence a malé dětí s akutními projevy atopického ekzému, mokvavými plochami na kůži, či jinými závažnějšími kožními defekty. Herpetické viry v těchto případech mohou znamenat smrtelné ohrožení dítěte.