Kognitivně – behaviorální model předpokládá, že v průběhu dětství na základě postojů rodičů a okolního světa, vznikají tzv. kognitivní schémata např.: „jsem nejlepší (nejhorší)“, „nikdo mě nemá rád“, „ve všem selhávám“. Na podkladě těchto mylných přesvědčení (automatických myšlenek) se pak v průběhu života mohou vlivem tzv. kritického incidentu odblokovat psychopatologické symptomy a syndromy (např. úzkost, deprese).

Základní principy KBT:

• vychází z teorií učení
• postupné změny
• zpětná vazba za každé trénované chování
• netrénuje se jen změna v chování, ale i v myšlení a emocích

KBT má tyto základní rysy:

1) Je relativně krátká, od počátku časově omezená. Trvá několik měsíců, jen výjimečně déle než rok. Běžná jsou udržovací sezení jednou za 2 až 3 měsíce.

2) Zaměřuje se na zvládnutí konkrétních problémů a dosažení dohodnutých cílů. Terapeut je zpočátku více aktivní, postupně pak přenáší odpovědnost za průběh terapie na pacienta.

3) Vztah mezi terapeutem a pacientem je postaven na vzájemné spolupráci. Terapeut vysvětlí pacientovi smysl každého terapeutického postupu, používá pouze pojmy, kterým pacient rozumí. Pacient by měl k řešení svých problémů přistupovat aktivně, tak, že bude ochoten zkoušet nové způsoby myšlení a chování i za cenu přechodného zvýšení emoční nepohody.

4) Vychází z ucelené teorie vzniku a udržování psychických poruch. Použití určitého terapeutického postupu je vždy podloženo teoreticky a vychází z podrobné analýzy konkrétních problémů a potřeb určitého pacienta.

5) Zaměřuje se na řešení přítomných problémů. Nejvíce času terapie věnuje řešení současných problémů a překonání vnějších a vnitřních faktorů, které problémy udržují.

6) Zaměřuje se na konkrétní, ohraničené problémy. Nelze označit problém klienta jako „agorafobii“, ale dá se popsat například jako „neschopnost vyjít sama z domu dále než 50 metrů na dobu delší než 5 minut“.

7) Zaměřuje se především na faktory, které problém udržují. KBT se tolik nezaměřuje
na vypátrání dávných příčin problémů. Aktuálně existující faktory, které problém udržují (např. dysfunkční přesvědčení „Nikdo mě nemůže mít rád.“) je možno podrobně analyzovat a hypotézy o jejich vlivu lze ověřovat empiricky.

8) Používané terapeutické postupy nejsou cílem samy o sobě. Jsou jen prostředkem k dosažení konkrétního cíle, na němž se pacient s terapeutem předem dohodli. Například není vhodné stanovit jako cíl terapie „vyléčit agorafobii“, ale lze jako jeden z cílů stanovit „Budu schopna chodit sama nakupovat jednou denně do supermarketu“.

9) KBT se zaměřuje na konkrétní změny v životě. Za důležité se považuje především to, jak pacient mění své chování mezi sezeními, v přirozeném prostředí, a ne jak se mění jeho chování při sezení.

10) KBT je vědecká. Postup je takový, že se seberou konkrétní fakta, měří frekvence, trvání a míra závažnosti problémového chování.

11) KBT je vzdělávací a jejím konečným cílem je samostatnost klienta. Pacient pravidelným procvičováním získává určité dovednosti, učí se zvládat vnitřní stavy i vnější situace a úspěšným zvládáním obávaných situací zvyšuje pocit vlastní zdatnosti a své sebevědomí. Postupně dokáže své problémy úspěšně zvládat a přestává terapeuta potřebovat.