Zácpa je známa od starověku

První zmínky se datují již z období 3 000 let před naším letopočtem a pocházejí ze starověké Číny. O zácpě se píše i na egyptském papyru ze šestnáctého století př. n. l. Léčbou zácpy se zabývali Hippokrates a Avicena, protože pravidelné vyprazdňování bylo ve starověku považováno za známku pevného zdraví.

Dnes je zácpa někdy považována za civilizační chorobu, která vzniká v důsledku negativních vlivů současného životního stylu – nevhodného stravování, nedostatečného příjmu tekutin a sedavého způsobu života.

Co je zácpa (obstipace)

Zácpa je pojem subjektivní, protože častost a charakter vyprazdňování je velmi individuální (viz tabulka). Proto je definice zácpy vždy relativní. Obecně se tak označuje problematické či bolestivé vyprazdňování, které je spojeno se změnou charakteru a/nebo frekvence stolice, přičemž častost vyprazdňování se mění s věkem. V praxi je možné považovat za fyziologickou hranici (u dětí starších jednoho roku) alespoň tři vyprázdnění týdně.

Tabulka normální frekvence stolice

věk                                                      počet stolic/den              počet stolic/týden

0 – 3 měsíce – kojené dítě                      3 (max. 8)                      5 – 40 (v 16 týdnech min. 14)

0 – 3 měsíce – nekojené                         2                                      5 – 28

6 – 12 měsíců                                            2                                      5 – 28

1 – 3 roky                                                    1 – 2                                4 – 21

děti starší 3 let                                           1                                      3 – 14

dospělí                                                        1 – 3                                3 – 21

Kdy je nutné dbát na prevenci a včasnou léčbu zácpy

Některé choroby zácpa zhoršuje, u jiných může být nebezpečné zvýšení nitrobřišního tlaku s důsledky v srdečně cévním systému. Mezi nejčastější patří stavy:

• varixy a porucha oběhu dolních končetin,
• hemoroidy,
• některá jaterní onemocnění (cirhóza, jaterní selhání),
• stavy po mozkové příhodě,
• stavy po infarktu srdečního svalu,
• diabetes,
• stavy po chirurgickém výkonu na střevech, konečníku v anální oblasti,
• opakované infekce močových cest,
• opakované mykózy v urogenitání oblasti,
• některá onemocnění ledvin a další.