AD je nutné chápat jako celoživotní chorobu s mnoha psychickými a sociálními důsledky. V každé životní etapě má AD charakteristickou (i méně typickou) podobu a specifický dopad na psychiku a socializaci jedince. Společným znakem však zůstává úporné záchvatovité svědění, které bývá mnohdy postiženými hodnoceno hůře než bolest.

Jak vypadá AD u dospělých

Zůstává mnohdy lokalizována v ohybových partiích končetin, horní části hrudníku, ramen, krku, obličeje a často i rukou. Hlavním příznakem AD je i v tomto období záchvatovité svědění. Diagnostické rozpaky mohou působit tzv. lokalizované formy AD, protože projevy jsou ohraničené jen na určitou část těla.

Lokalizované formy AD:

• oční víčka,
• okolí uší a nosu,
• bříška palců nohou a později i dalších prstů a chodidel (zarudnutí, šupení, olupování, prasklinky),
• oblast rtů (olupující se suché rty s trhlinkami, zhoršují se v zimě),
• prsní bradavky (začíná u dívek v pubertě),
• zevní genitál (silné svědění, bývá u dívek i chlapců).

Kožní projevy a psychika jsou velmi úzce spojeny. Kůže je orgán, kterým se podobně jako svojí tváří a svou postavou člověk představuje svému okolí. Kožní podněty často spouštějí významné emoční reakce a naopak, při psychických podnětech může dojít k významným změnám kůže.

Atopická dermatitis je onemocnění, jehož průběh je výrazně ovlivněn emoční a psychosociální zátěží. Nejčastějším steskem pacientů s AD je svědění, které mnozí pokládají za nesnesitelnější než bolest. Svědění vede ke škrábání, po kterém zůstávají ranky, a při chronickém průběhu i ztluštění kůže a zhrubění kožního povrchu.

Klinické studie prokazují, že dospělí pacienti s atopickou dermatitidou jsou více úzkostní a depresivní ve srovnání s kontrolními skupinami. Úzkost a deprese mohou „spustit“ atopickou dermatitidu, a to zejména zesíleným škrábáním. Toto onemocnění nepostihuje jen samotného pacienta, ale celou jeho rodinu.