Proces zpracování potravy a vstřebávání živin začíná už v okamžiku, kdy se na jídlo začneme těšit, kdy ucítíme jeho vůni. Tehdy se začne vylučovat více slin i žaludečních šťáv. Enzymatický systém trávicího traktu má pohotovost. Každá část trávicí soustavy má svou specifickou funkci. V dutině ústní má dojít k rozmělnění potravy a promísení se slinami. Velmi důležité je důkladné rozžvýkání. Hltavé jídlo, při němž polykáme velké kusy, obvykle vede k zažívacím potížím – od bolestivého podráždění dolního úseku jícnu a žaludku až po poruchu pohyblivosti střev (peristaltiku) vedoucí k chronickému průjmu.

V dutině ústní dochází k prvnímu enzymatickému štěpení složitých cukrů – sliny totiž nejsou jen obyčejná voda, ale velice důležitá tělesná tekutina obsahující mnoho důležitých složek, například fluor působící pozitivně na zubní sklovinu, enzymy startující proces rozložení potravy na jednotlivé složky, lysozym patřící vlastně k imunitnímu systému, který ničí některé bakterie a podporuje hojivé procesy.

Dalším důležitým úsekem je žaludek, jehož slizniční buňky vylučují trávicí šťávy, jejichž důležitou součástí je kyselina chlorovodíková, ale i látky chránící sliznici před natrávením vlastními šťávami. Dojde-li k poruše rovnováhy mezi „agresivními“ šťávami a ochrannými mechanismy, obvykle se objeví bolesti signalizující přítomnost žaludečního vředu.

Po důkladném „zpracování“ – tedy natrávení a promísení potravy postupuje trávenina do tenkého střeva, jehož hlavní funkcí je vstřebávání živin. Jeho sliznice je k tomu uzpůsobena – tvoří ji velké množství „výrůstků“ – klků, které zvětšují plochu, kudy probíhá samotný proces vstřebávání. Sídlí zda značné množství bakterií, které jsou velmi prospěšné lidskému zdraví. Napomáhají trávení, vyrábí vitamin K, mají důležitou funkci pro obranyschopnost organismu.

Do tenkého střeva ústí žlučovod, vývod žlučníku, který bývá zdrojem častých potíží.

Předělem mezi tenkým a tlustým střevem je tzv. cekum tj. slepé střevo se svým červovitým přívěskem (apendixem), který se „rád“ zanítí.

Trávenina, která se dostala až do tlustého střeva, obvykle již neobsahuje mnoho živin, ale spíše složky, které mají být vyloučeny. Zde se vstřebává voda, dochází k bakteriálnímu zpracování tráveniny na stolici a konečným úsekem k jejímu vyloučení z těla.