Soutěž: Žij zdravě!
Co na suché ruce?
Vodu po vařených bramborách přelijte do misky a nechte vychladnout. Potom do ní ponořte ruce asi na pět minut. Tato koupel pokožku rukou vyhladí a vyživí, bramborová voda totiž obsahuje velké množství škrobu. Pak ruce osušte a nakrémujte.
Není vhodné pro lidi s citlivou kůží. Některé složky bramborového odvaru mohou u citlivých lidí způsobit podráždění a zčervenání (zejména u lidí s atopií). Pokud vaříte brambory v osolené, nebo jinak okořeněné vodě, raději ji vylijte a suchou kůži promažte Lipobasí.
Kůže je orgán, který naše křehké a citlivé nitro ochraňuje před okolními škodlivinami (infekce, UV záření, chemikálie) a mechanickým poškozením. Má nezastupitelnou funkci při termoregulaci (udržení stálé tělesné teploty), před ztrátami tekutin, probíhají v ní i důležité metabolické pochody (například část syntézy vitaminu D) a je zásobárnou energie (podkožní tuk). Měří přibližně 2 m2 a váží asi 20 kg (u člověka s normální váhou). Kůže má tři vrstvy - pokožku (epidermis), škáru (dermis) a podkožní vazivo (tela subcutanea), které je tvořeno převážně podkožním tukem.
Na každé poškození reaguje tělo jednotným mechanismem. Nejdříve se zastaví krvácení (hemostáza) a v místě rány dojde k zánětu, který má za úkol ránu vyčistit. Při něm do tkáně putují buňky imunitního systému, které likvidují zničené struktury a současně brání tělo proti škodlivinám (bakterie, viry, etc.), které nyní mohou do organismu volně pronikat přes poničenou bariéru, tedy kůži. Tato „úklidová“ fáze trvá asi 3 dny.
Na proces „úklidu“ navazuje tzv. proliferace (růstová fáze), jejímž posláním je přivést do rány nové cévy a materiál pro výstavbu nové tkáně. 4. den začíná vznikat tzv. granulační (novotvořená) tkáň složená z fibroblastů (buňky potřebné pro syntézu pojiva) a cév.
Když získá rána dostatek stavebních prvků, stáhne se a povrch začne překrývat epitel (povrchové buňky), jejichž zdrojem je zdravá tkáň z okolí rány.
Výsledkem hojení rány je vždy jizva, která může být zcela nenápadná, stříbřitá, ale mohou vzniknout i jizvy deformující, vystouplé, s odlišnou pigmentací.
Rány rozdělujeme podle mechanismu vzniku a rozsahu, protože každý druh ran potřebuje jiné ošetření, aby se optimálně zahojil.
Jde o mechanické poškození kůže, třeba při chirurgickém zákroku nebo úrazu.
Podle mechanismu lze traumatické rány rozlišit na řezné, bodné, tržné a zhmožděné. Zpravidla prochází celou kůží i podkožím. Pokud jsou zasaženy i hlubší struktury (svaly, kosti a vnitřní orgány), jde o komplikované rány, které mohou bezprostředně ohrožovat život, a to jak krvácením, tak i masivní infekcí.
U zavřené rány nedochází k poškození celistvosti kůže (příkladem může být vymknutí či podvrtnutí, zavřená zlomenina), poškozeny jsou však hluboké struktury.
U povrchové rány je poškozena pouze epidermis (např. odběr štěpů v popáleninové medicíně).
Základními principy jsou:
Krvácení u malého defektu se zastaví samo nebo jej lze zastavit přiložením studeného obkladu. Pokud je krvácení masivní, je nutné přiložit tlakový obvaz: Na ránu přiložíme smotaný obvaz (nebo jiný podobný pevný předmět) a druhým obvazem ho pevně připevníme.
Infekci předcházíme u většího zranění přiložením sterilního čtverce (provizorně lze použít čistý látkový kapesník), který můžeme fixovat leukoplastí. Malé defekty ošetříme dezinfekcí a kryjeme náplastí.
Končetiny (při podezření na zlomeninu – bolest, atypický tvar) znehybníme tak, aby byly nepohyblivé dva sousední klouby (např. u zlomeniny bérce fixujeme kotník a koleno). Deformované končetiny NIKDY nenapravujeme do „správného“ tvaru.
Působení tepla, chladu, záření či chemikálií způsobuje destrukci kůže. Rozsah závisí na typu, délce a intenzitě působení, u termických také na hmotě, která popáleninu způsobila (rozdílné popáleniny vyvolá pára a rozpálený kov).
Popálení je jedním z nejhorších úrazů, který může člověka postihnout. Léčba bývá komplikovaná, velmi bolestivá a dlouhodobá.
Popáleniny hodnotíme čtyřstupňovou škálou podle hloubky rány. Rozsah určujeme v procentech tělesného povrchu. Orientačně určíme popálenou plochu pomocí velikosti dlaně, která tvoří zhruba 1% tělesného povrchu.
I. stupeň je charakterizován poškozením epidermis. Přestože v epidermis nejsou nervy, rána značně bolí v důsledku uvolnění tzv. vazoaktivních látek v hlubších vrstvách kůže, kde dochází k překrvení. To způsobí i zarudnutí postižené oblasti. Poškození je reverzibilní (vratné) a spontánně se hojí do dvou dnů.
II. stupeň dělíme na dva podstupně:
III. stupeň je velmi vážný. Kůže je zničena v celém rozsahu bez možnosti spontánního vyhojení. Je nutná chirurgická léčba. Provádí se odstranění odumřelé (nekrotické) kůže a autotransplantace (odebrání štěpu kůže z jiné části těla – nejčastěji ze stehna – a jeho přenesení na postižené místo).
IV. stupeň, zuhelnatění, proniká až na kost přes zničené svaly.
Popáleniny jsou extrémně nebezpečné pro malé děti. I relativně malý rozsah může být život ohrožující (u dětí do dvou let to je již 5%).
První stupeň pouze pomalu ochlazujeme vodou o teplotě 4 - 8 C°. IIa stupeň, pro nějž jsou typické puchýře, rovněž chladíme. Puchýře raději nepropichujeme (kvůli případné infekci – takové ošetření může odborně provést lékař). Při větším rozsahu (hlavně u dětí) vyhledáme lékařskou pomoc.
Popáleniny stupně IIb až IV pouze sterilně kryjeme. Je nutné přivolat odbornou pomoc. Ránu ochlazujeme pouze do velikosti 5 % tělesného povrchu, jinak hrozí nebezpečí podchlazení. S chlazením jsme velmi opatrní u malých dětí, změny teploty zejména u malých dětí přispívají k rozvoji šokové reakce, při níž dochází k výrazným změnám životních funkcí a zpomalují se hojivé procesy. V případech těžšího popálení je důležité dbát na prevenci šoku.
Ošetření poleptání se odvíjí od typu látky. Defekty vzniklé kyselinou vymyjeme louhem a naopak. Pokud je látka neznámá, použijeme proud vody, který má tu výhodu, že bývá zpravidla po ruce. Raději rychleji vymýt vodou, než pátrat po původci a hledat tekutinu z opačné strany škály pH.
I zde se musíme obrátit na lékařskou pomoc.
Omrzliny mají obdobný způsob dělení jako popáleniny, ale péče o ně je odlišná. Základní ošetření spočívá v postupném oteplování. Slovo postupné je důležité, poněvadž rychlé oteplení natropí více škod než užitku, mohlo by vést až ke ztrátám prstů či jiných zasažených koncových částí těla. I zde je důležité zachovat aseptické okolí rány. U těžších omrzlin je nutné vyhledat lékařskou pomoc.
Od akutních ran vzniklých vnějším působením oddělujeme rány chronické, které mají svou příčinu hlavně v místní poruše prokrvení. Nejčastěji je označujeme ulcerace neboli vředy. Trvají déle než 8 týdnů. Příčina tkví v uzávěru přívodné cévy nebo v systémovém postižení kardiovaskulárního systému. Nacházíme je u diabetu, nádorových onemocnění nebo u infekčních onemocnění kůže. Svépomocná léčba nefunguje. Terapii musí vést odborník!
Držme se zlatých pravidel, která platí vždy:
zdroj: redakce