Náhradní mateřství se v posledních letech stále častěji stává šancí mít vlastní dítě pro páry, které nemohou počít přirozenou cestou či klasickými metodami asistované reprodukce a nechtějí adoptovat cizí dítě. Institut náhradní matky však vyvolává řadu etických, psychologických a legislativních problémů, většina zemí proto k němu dosud zaujímá spíše negativní stanovisko. Někde je výslovně zakázán. Na druhou stranu legální je už například v USA, v Británii, na Kypru či v Maďarsku nebo v Izraeli. Česká republika tento způsob řešení neplodnosti nezlegalizovala.
Z hlediska medicíny je metoda náhradního (surogátního) mateřství jednoduše proveditelná technika. Lékaři ženě s nefunkční či chybějící dělohou odeberou vajíčko a uměle je oplodní spermií manžela. Vzniklé embryo donosí pak jiná žena – náhradní matka, která po porodu dítě předá biologickým rodičům.
Nejčastějším důvodem k tomuto kroku bývá u párů právě zdravotní stav ženy, která touží po mateřství, ale není schopná ve svém těle dítě donosit a porodit. Jsou však i varianty, kdy biologickým rodičem je jen jeden z páru, tedy otec. Možnost zástupného mateřství využívají také homosexuální páry.
K náhradnímu mateřství mnozí kladou rovnítko reprodukčního byznysu. Nelze popřít, že peníze tu hrají roli, ale podle zahraničních průzkumů u většiny náhradnic vedou humánní důvody, tedy pomoc bezdětnému páru. Mnohdy se hostitelskou matkou stává příbuzná, sestra, švagrová, a jsou i případy, kdy dceři vypomůže její matka, a porodí tak prakticky své vlastní vnouče. Při výběru dobrovolnic uplatňují zahraniční agentury přísná kritéria.
Propracované systémy mají zejména v USA, například státy Kalifornie, Arkansas a Texas. Zahrnují ovšem i různá omezení, jako je tomu i v Izraeli. Tam podle zákona o náhradním mateřství z března 1996 musí každou smlouvu schválit státní komise. Mohou ji podepsat jen občané s izraelským občanstvím a stejného vyznání. Náhradní matka musí být svobodná, ovdovělá nebo rozvedená, a o náhradní mateřství mohou požádat jen neplodné heterosexuální páry.
Legálně si pronajmout dělohu zástupné matky lze na Ukrajině, v Rusku, v Indii či v Gruzii. Zejména Indie se od roku 2002 stala hlavním cílem západních párů. Náklady na náhradní mateřství jsou tu mnohem nižší než v USA, kde páry musí počítat s částkou okolo 50.000 dolarů (35.000 eur, asi 900.000 korun). Místní kliniky účtují mezi 10.000 a 28.000 eur za tento úkon, včetně oplodnění, platu náhradnice a porodu dítěte v nemocnici. Společně s náklady na letenku a pobyt v hotelu západní zájemci stále zaplatí asi třetinu ceny než například v Británii.
Na Ukrajině je tato praxe legální od roku 2002 a v Gruzii od roku 1997. Odměna pro náhradnici se tu pohybuje kolem 9000 eur (asi 231.000 korun).
Náhradní mateřství za peníze je možné i v Belgii, naopak výslovně zakázáno je to například v Japonsku, Austrálii, Francii, Řecku, Dánsku a v Nizozemsku. V Kanadě je legální pouze dobročinná forma surogátního mateřství. V Británii je to možné, ale čekací doby jsou nekonečně dlouhé.
Také v Česku jsou již případy žen, které donosily cizí dítě. Zástupné mateřství tu není právně ošetřeno, není povolené, ale ani zakázané, proto se zdravotnická zařízení k této ne zcela legální technice otevřeně nehlásí. Výjimkou je klinika ve Zlíně, která přiznala, že od roku 2004 už pomohla 11 párům. Podle práva je matkou dítěte žena, která ho porodí. Praxe zákon obchází. Do rodného listu je vedle náhradnice zapsán jako otec biologický otec dítěte. Náhradnice se dítěte vzdá a to přechází do péče otce, biologická matka pak své dítě adoptuje. Náhradní matky však kliniky nevyhledávají, nechtějí být nařčeny z obchodu s dětmi, provádějí jen umělé oplodnění. Rodiče si je musí najít sami. Pokud nejde o příbuzné, je častým zdrojem internet. Odměny za služby se pohybují kolem čtvrt až půl milionu korun.
Vložit komentář