Štítná žláza se skládá ze dvou laloků, které jsou spojeny můstkem (isthmem). Ten leží před štítnou chrupavkou (součást hrtanu) a oba laloky od něj odstupují směrem do stran a vzhůru. Normální štítná žláza není ani viditelná a lze ji jen stěží vyhmatat.Štítná žláza vyrábí a vylučuje rovnou do krve hormony, které regulují činnost mnoha orgánů. Mají zásadní vliv na metabolismus, růst a vývoj. Jejich nedílnou součástí je jód, který se do těla dostává potravou. Česká republika leží v oblasti, kde je tohoto prvku v půdě nedostatek a naše strava je tudíž na jód chudá. Nedostatečný příjem jódu vede k poruchám činnosti štítné žlázy, to se projeví nízkou hladinou hormonů štítné žlázy v krvi, což vede k dalším abnormálním dějům v těle. Zásobárnou jódu je moře, přirozeným zdrojem jódu pro člověka jsou mořští živočichové i rostliny.

Choroby z nedostatku jódu

Na území ČR jsou oblasti, pro něž byl výskyt těchto onemocnění historicky charakteristický. Nedostatek jódu v půdě se kombinoval s účinky přirozených „blokátorů“ štítné žlázy v potravě (například zelí). Důsledkem bylo tzv. vole, tedy extrémně zvětšená štítná žláza, která po vyčerpání svých rezerv produkovala jen malé množství hormonů. Kromě ztluštění krku se tento tzv. endemický kretenismus vyznačoval zpomalením tělesných i duševních pochodů.
Po zavedení obohacování soli jódem se stav na našem území v minulém století výrazně zlepšil, avšak stále není optimální. Existují studie, které prokázaly, že děti, v jejichž jídelníčku se dvakrát týdně objevily mořské ryby, měly výrazně lepší školní prospěch. V současnosti je na našem trhu sůl i bez jódového přídavku.

Zvětšení štítné žlázy (struma)

Nejde o chorobu, ale spíše o příznak postižení štítné žlázy. Prosté zvětšení bez poruchy funkce není vzácným jevem. Může však jít o přechodný „předchorobný“ stav, kdy se štítná žláza zvětšuje „na příkaz“ vyšších center v mozku, která mají informaci o nedostatku hormonů štítné žlázy v krvi. Do jisté míry a do určité doby je tím kompenzována ubývající schopnost žlázy vyrábět dostatek hormonů. Proto je nutné každou zvětšenou štítnou žlázu vyšetřit a sledovat. K objasnění charakteru strumy, případně při přítomnosti tzv. uzlů ve žláze se používá sonografické, radioizotopové vyšetření, rozbor krve, ev. odebrání vzorečku tkáně tzv. biopsíí a jeho následné vyšetření pod mikroskopem. Léčba závisí na povaze chorobných změn.

Snížená funkce štítné žlázy (hypotyreóza)

Nedostatek hormonů štítné žlázy se projevuje zpomalením prakticky všech dějů v organismu. Hypotyreóza nepatří ke vzácným chorobám; vyskytuje se častěji u žen. Nejčastější příčinou je chronický (zpravidla autoimunní) zánět, který žlázu poškozuje. Může jít i o důsledek předcházející léčby (například odstranění štítné žlázy, terapie tlumící její činnost).
K příznakům hypotyreózy patří únava, zimomřivost, spavost, snížená tělesná i duševní výkonnost. Pacient může mít sklon k zácpě a nadýmání, stěhovavé bolesti svalů a kloubů, pocity těžkého a neohrabaného jazyka. Kůže bývá bledá, suchá. I při normálním či sníženém příjmu potravy dochází k přírůstkům hmotnosti. Lékař obvykle zjistí zpomalení srdečního tepu a četné změny laboratorních hodnot (například zvýšenou hladinu cholesterolu a další).
Léčbou je dodávání hormonů štítné žlázy ve formě tablet.

Zvýšená činnost štítné žlázy (hypertyreóza, tyreotoxikóza)

Je vyvolána zvýšenou produkcí hormonů štítné žlázy. K nejčastějším příčinám patří stimulace žlázy při chronickém autoimunitním postižení, nekontrolovatelná činnost části štítné žlázy, obvykle uzlu.
Nemocný trpí podrážděností, nespavostí, pocity horka, potí se, stěžuje si na bušení srdce, jeho hmotnost klesá i při dobré chuti k jídlu a zvýšeném příjmu potravy, časté jsou průjmy. Později se objevuje svalová slabost, postižený obtížně nastupuje do autobusu, tramvaje, jde do schodů atd. V některých případech se objevují oční příznaky – pálení v očích, slzení, poruchy vidění.
Při vyšetření se zjistí zrychlená, někdy i nepravidelná srdeční činnost, svalová slabost. Kůže je jemná, teplá, opocená. V některých případech lze nalézt vystupování očních bulbů (exoftalmus).
Léčba spočívá v podávání léků, které tlumí činnost štítné žlázy, resp. i přípravků, které ovlivňují vyvolávající příčinu (zánět). Chirurgické řešení je vyhrazeno jen pro ty případy, kdy terapie léky nebyla dostatečně účinná.

Záněty štítné žlázy

Byly donedávna považovány za vzácné choroby. V současnosti víme, že postihují 2 až 3 procenta populace a jsou například nejčastějším důvodem vzniku hypotyreózy. Nejde o jedno onemocnění, ale několik typů zánětlivých změn. Zatím známe příčinu jen některých. Akutní záněty vznikají náhle (třeba po chřipce) a projevují se bolestmi na krku, které mohou vyzařovat do zubů, uší. Mohou být přítomny i celkové příznaky (bušení srdce, schvácenost, horečky). Tyto akutní záněty obvykle odezní bez následků.
Častější (a nebezpečnější) jsou záněty chronické, které vznikají plíživě. Zpravidla chybí varovné příznaky a pacient si na pomalu nastupující obtíže „zvyká“, takže uniknou pozornosti, což vede k opožděné diagnostice a léčbě. Důsledkem může být struma a porucha funkce štítné žlázy.
Léčba se liší podle typu onemocnění a příčiny, které je vyvolala.

Nádory štítné žlázy

Jsou relativně vzácné. Podezření na ně vzbudí nález uzlu ve štítné žláze. V převážné většině případů jsou velmi dobře léčitelné kombinovanými léčebnými postupy (chirurgické odstranění, ozařování, léčba radiojódem, léky).
Každý uzel však není nádorového původu. V naprosté většině případů jde o jiné onemocnění, například zcela nezhoubné cysty.