Voda v uchu

Ve zvukovodu běžného anatomického tvaru voda po koupání nezůstává a problémy člověku nedělá. Šířka zvukovodu totiž umožňuje, aby voda spontánně vytekla. Potíže nastávají ve dvou situacích: když je zvukovod zúžen nahromaděným ušním mazem, nebo když v něm tvoří překážku kostěné výrůstky.
Ve zdravém uchu se „špunt“ z ušního mazu (tzv. cerumen) nekumuluje. Kůže zvukovodu má samočistící schopnost a dopraví maz vždy ke vchodu, kde se setře po koupání ručníkem. Ovšem ve chvíli, kdy je tento transport narušen, vznikne cerumen a zvukovod se zužuje. Po vniknutí vody do ucha se ucpe i zbytková štěrbina u cerumenu, a to způsobí zalehnutí ucha. Voda díky svému povrchovému napětí v úzkém prostoru drží a sama nevyteče. Proto lékaři svým pacientům stále opakují známou poučku, že se ucho v hloubce nemá čistit. Nejen že se tím tvoří mazový „špunt“, ale snadno si lze přivodit také úraz.
Kvůli působení stejného mechanismu nevyteče voda z ucha ani tehdy, kdy je zvukovod zúžen kostěnými výrůstky. Jeho rozšíření vyžaduje operační zákrok.

Dunění diskoték

Letní diskotéky jsou vyhledávanou kratochvílí jak v kempech, tak v přímořských letoviscích. Uši při takové hlučné zábavě samozřejmě dostávají pořádně zabrat. Pokud se akce koná na otevřeném prostranství, má to alespoň jednu výhodu: zvuk uniká volně do otevřeného prostoru, neodráží se od stěn a jeho intenzita se tak nenásobí.
To, jak moc hluk na člověka působí, závisí na akustickém tlaku a na zdroji hluku. Kdo bude na diskotéce pobývat poblíž silného reproduktoru, poškodí si sluch pravděpodobněji než ten, kdo bude od zdroje hlučné hudby co nejdál, protože s větší vzdáleností od reproduktoru škodlivosti hluku silně ubývá.
Jen pro srovnání: šumění listí v lese má sílu asi 10 decibelů, normální konverzace 60 dB a jeden metr od diskotékového reproduktoru duní do uší hudba o intenzitě 90 – 100 dB.  Kdo si chce své uši chránit, ať se řídí obecnou zásadou: prostředí, v němž není kvůli hluku možná normální konverzace s partnerem, je již škodlivé.

Zaléhání uší v letadle

V letícím letadle je organismus vystaven nižšímu tlaku vzduchu než obvykle, asi jako ve vysokohorském prostředí v Tatrách. Vliv na člověka mají v tomto případě fyzikální zákony. Vzduch v tělních dutinách se vlivem nižšího tlaku rozpíná (tedy zvětšuje svůj objem), a pokud nemůže z tělních dutin volně uniknout, může to způsobovat problémy, doprovázené bolestmi.
Uši o sobě dávají nejvíce vědět při přistávání a při startu. Když letadlo klesá, vzniká přetlak z vnějšího prostředí. Pokud není Eustachova trubice schopna tento tlak vyrovnat, začne v uších bolet. Při startu, tedy při pohybu vzhůru, vznikají také tlakové rozdíly. Člověk je ale většinou zvládne lépe a vnímá je jen jako zalehnutí uší. U zdravých jedinců toto nečiní problém.
Rizikovým faktorem jsou alergie či jiná onemocnění, při nichž má člověk oteklé sliznice. Tady hrozí zhoršená průchodnost Eustachovy trubice. Jako prevenci lze použít nosní kapky či gely. Ve složitějších případech je dobré raději před cestou navštívit lékaře, který může předepsat protizánětlivé či protialergické léky, jako jsou antihistaminika.

Potápění

Stejně jako při přistávání, i při potápění se uši musí vyrovnat s přetlakem z vnějšího prostředí. Než se člověk pustí do potápění, měl by zvážit, zda je dostatečně fyzicky zdatný, navštívit praktického lékaře, aby zhodnotil celkový zdravotní stav, a především se objednat u specialisty na ORL, protože zde se může objevit nejvíce problémů.
Existují určitá onemocnění, která potápění znemožňují. Lékaři hovoří o kontraindikaci absolutní, kdy stav člověka vůbec nepřipouští potápět se, a o relativní kontraindikaci, kdy je stav nevhodný, ale možný k potápění, lékaři ho však nedoporučují.

• Absolutní kontraindikace: špatná funkce Eustachovy trubice, chronický zánět středouší, závrativé stavy, zúžený nebo nevyvinutý zevní zvukovod, nefunkční hrtan, prasklý ušní bubínek.

• Relativní kontraindikace: akutní či chronická rýma, nosní polypy, deformita nosní přepážky, obrna lícního nervu, kompletní zubní protéza, opakující se zánět středního a zevního ucha, jednostranná porucha sluchu, stav po zlomenině obličejových kostí, stav po radioterapii v oblasti hlavy a krku, těžká migréna s prokázanými výpadky zorného pole, příznaky postižení centrální nervové soustavy a stav po cévní mozkové příhodě, jakékoliv další chronické či akutní choroby (nutno vždy probrat s odborným lékařem).

Hmyz v uchu

Prostor zvukovodu se může stát útulkem hmyzu, ne ale tak velkého, aby bylo v jeho silách způsobit poškození bubínku. Existuje pověra, že vlézt do ucha a ublížit může škvor, ale ani ve své praxi, ani v literatuře jsem se s tím nesetkal.
Živý hmyz, když se dostane k bubínku, ovšem způsobuje kuriózní situace, o nichž psali již antičtí autoři. Hmyz dupajíc po bubínku a mávající křídla, jež se o bubínek otírají, dokáží vytvořit ohromný hluk, přičemž jedinec se chová pro okolí nepochopitelně (běhá, křičí, ale nikdo jiný nic neslyší). Jedinou možností pro laika, jak dostat hmyz ven, je utopit ho. To znamená nalít si vodu do ucha. Ideální je ovšem navštívit odborníka z oblasti ORL, který hmyz odstraní.