Většinou probíhá jako mírné onemocnění, často je diagnostikována náhodně, např. při preventivních prohlídkách. Inkubační doba je 2 týdny až 6 měsíců, nejčastěji 6 – 9 týdnů. Pokud dojde výjimečně k akutnímu průběhu se žlutým zbarvením kůže a sliznic, bývá provázeno nechutenstvím, příznaky žaludečními a střevními.
Nemocný často pociťuje pouze zvýšenou únavu. Závažná je skutečnost, že u 70 – 90 % případů přechází infekce do chronické podoby. Chronicky nemocný je ohrožen jaterní cirhózou nebo jaterním selháním, navíc představuje zdroj infekce pro okolí.
Onemocnění se přenáší nejčastěji krví, sexuálním stykem, přenos z matky na dítě je možný, ale daleko vzácnější. Před objevením příslušného viru v roce 1989 a následným zavedením speciálních vyšetření dárců krve byl tento virus nejčastější příčinou potransfuzních hepatitid.
U intravenózních uživatelů drog je hepatitida C velmi rozšířená, více než ostatní typy hepatitid.
Pacienti s akutní hepatitidou C jsou hospitalizováni na infekčních odděleních, s chronickou hepatitidou C jsou trvale sledováni na speciálních pracovištích zabývajících se jaterními nemocemi, v hepatologických poradnách. Osoby, které měly kontakty s nemocnými, se podrobují lékařskému vyšetření do 3 dnů po izolaci nemocného, dále za 30 a 90 dnů od posledního styku s nemocným.
V léčbě hepatitid C je u určitého procenta pacientů užíváno s úspěchem speciálních přípravků (interferonu, virostatik).
Prevence v podobě očkování u virové hepatitidy C není možná, protože očkovací látka proti této infekci dosud neexistuje.
Vložit komentář