Jsem 22letá studentka VŠ a poslední asi 3 měsíce trpím něčím, co si neumím vysvětlit. Nic se mi nechce, nic mě nebaví, nedokážu se k ničemu přinutit, pořád si jen říkám, co bych chtěla, ale nedokážu to uskutečnit, ani když se jedná o sebemenší věc, jako například jít si zacvičit a tak se a chvíli dostat z bytu ven. Nejhorší je, že se nedokážu ani učit, mám zkouškové období a je mi úplně jedno, že u zkoušek neprospívám.
Ráno se nedokážu přinutit vstát, vstanu až tak kolem 11 hodiny a už třeba kolem 4 hodiny si jdu lehnout, abych všechno zaspala a pak třeba i v 8 hodin znovu. Asi nejsem unavená, ale jen si to vsugerovávám, abych nemusela nic dělat. Mám nového přítele, ten nic netuší a ani mu nechci nic říkat, protože jsem spolu jen krátce a když jsem spolu, je všechno v pořádku, ale já potřebuju žít i když jsem sama. Vůbec nevím co s takovým stavem dělat, ale takhle žít nemůžu. Možná mě nejvíce trápí, že neprospívám u zkoušek, ale já opravdu nedokážu učit se déle jak půl hodiny, pak přestanu a jdu se dívat do zrcadla, koukat z okna, nebo si jdu lehnout s tím, e doufám, že až se vzbudím, bude všechno jinak. Poradíte mi, co s takovým stavem dělat?
MUDr. Marta Šimůnková:
Vaše obtíže je na dálku, bez podrobného rozboru časových souvislostí, případně i dalších potíží, nelze diagnostikovat. Na první pohled připomínají depresi, syndrom vyhoření, chronický únavový syndrom, ale diagnózu by měl potvrdit lékař (alespoň po základním vyšetření) a nemusí to být psychiatr. Podobný stav může však vyvolat i chronická infekce (borrelie, EBV, chlamydie, CMV). Možná by vám pomohla léčba světlem, zvýšit příjem hořčíku. Chci jen podotknout, že vím, jak jsou vaše potíže nepříjemné, vím, jak se cítíte, nepřipadejte si jako „simulant“ a vyhledejte pomoc.