Onemocnění štítné žlázy nejsou tak vzácná, jak se dříve soudilo. V současnosti se dokonce hovoří o masovém výskytu. Často totiž probíhají skrytě (subklinicky), nebo mají nespecifické projevy. Neléčí-li se správně, mohou mít vážné důsledky pro zdraví.
Štítná žláza je žlázou s vnitřní sekrecí, to znamená, že produkované hormony se z ní uvolňují přímo do krve. Je uložena na přední straně krku: její istmus (můstek) leží pod štítnou chrupavkou (ohryzkem) a od něj se dva laloky rozbíhají do stran a směrem vzhůru. Normálně není štítná žláza ani viditelná, ani hmatná. Zvětší-li se, znamená to, že něco není v pořádku.
Důvodů k vyšetření je však více. Mohou se v ní objevit uzly, tedy útvary od malinkých, které lze prokázat jen při ultrazvukovém vyšetření, až po veliké, které jsou vidět jako „boule“ v oblasti štítné žlázy. Uzle nejsou vzácností – našli bychom je až u desítek procent žen po 50 roce. Svého nositele (či spíše nositelku) zpravidla jejich nález vyděsí, ale obávané zhoubné onemocnění štítné žlázy jsou vzácná a dobře léčitelná.
Ani „normální“ vzhled štítné žlázy však není zárukou její správné funkce. Štítnou žlázu poškozuje nedostatek (ale i vyšší nadbytek) jódu, záněty (zejména chronické, vyvolané autoimunitním zánětem). Onemocnění štítné žlázy mohou mít rodinný výskyt, může je vyvolat podávání některých léků, či ozáření (vyšší expozice, například při ozařování z onkologických důvodů).
Onemocnění štítné žlázy jsou častější u žen (poměr k mužům je až 8 : 1). S věkem jejich výskyt stoupá. Choroby štítné žlázy ve svém důsledku vedou ke změně výroby hormonů, které řídí metabolizmus a funkci mnoha orgánů. Neléčený nedostatek nebo přebytek hormonů štítné žlázy může mít závažné důsledky pro zdraví. Z klinického hlediska hovoříme o snížené funkcí štítné žlázy (hypotyreóze) a zvýšené funkci (hypertyreóze).
Hypotyreóza
Postihuje asi 5 % populace, převážně žen (v 70 letech 10 – 15 % žen). Nejčastější příčinou je chronický zánět (chronická lymfocytární thyreoiditis) a nedostatek jódu. Riziková období pro vznik hypotyreózy jsou období „hormonálních bouří“, tedy puberta, těhotenství, klimakterium. V tomto období je vhodné preventivní provádět vyšetření (laboratorní rozbor krve) i u bezpříznakových žen.
Příznaky hypotyreózy jsou velmi pestré a mnohé zdánlivě se štítnou žlázou nesouvisejí:
- zhoršená paměť, psychické zpomalení, deprese,
- zácpa, nadýmání, nechutenství, zvýšené jaterní testy,
- bušení srdce, svírání na hrudi, dušnost, zpomalení srdeční akce, změny na EKG, zvětšení srdce,
- poruchy menstruačního cyklu, neplodnost, impotence, předčasné porody, spontánní potraty,
- svalová slabost, brnění v končetinách, chrapot, chrápání, otoky rukou, syndrom karpálního tunelu, syndrom spánkové apnoe,
- lomivost nehtů, řídké nekvalitní vlasy, vypadávání vlasů, řídké ochlupení, vypadávání zevní třetiny obočí, suchost pokožky, vitiligo, u mužů zpomalený růst vousů,
- chudokrevnost a další změny krevního obrazu,
- otoky kolem očí, zhoršení zraku, zvýšení nitroočního tlaku,
- změny ve složení tělesných tekutin, zvýšení hladiny cholesterolu a dalších tukových látek v krvi, nestabilita cukrovky.
Značný hmotnostní přírůstek nepatří k příznakům hypotyreózy!
Důsledky neléčené hypotyreózy
Kromě výše uvedených příznaků, na které lze pohlížet i jako na chorobu (například neplodnost, syndrom karpálního tunelu, chudokrevnost, zhoršení zraku a další), panuje shoda, že hypotyreóza může zhruba zdvojnásobit riziko srdečně-cévních onemocnění.
!! Nebezpečná je hypotyreóza v graviditě, může poškodit vývoj a růst plodu!!!
Léčba
Při prokázané hypotyreóze (podle specifického nálezu v krvi) je léčba velmi jednoduchá a účinná. Spočívá v podávání levothyroxinu v odpovídajících dávkách po velmi dlouhou dobu, zpravidla doživotně (s výjimkou mladých jedinců v pubertě, u nichž se činnost štítné žlázy většinou normalizuje). Zpravidla se začíná dávkou nižší a ta se postupně podle stavu pacienta zvyšuje na optimální výši. Je nutné zabránit možnému předávkování, které by způsobilo opačný problém – hypertyreózu. Levotyroxin se užívá nalačno (zpravidla ráno) 20 minut před příjmem potravy, aby nedošlo k omezení vstřebávání účinné látky. Současně s levotyroxinem by se nemělo užívat železo, léky snižující kyselost žaludu a některé další (pryskyřice v léčbě poruch tukového metabolizmu).
Hypertyreóza štítná žláza zvýší funkci
Není tak častá jako hypotyreóza, postihuje asi 1 – 2 % lidí. U mladších lidí je nejčastěji vyvolána autoimunní chorobou (Gravesova-Basedowova choroba), u starších výskytem hyperfunkčních uzlů ve štítné žláze.
Příznaky bývají zpravidla charakterističtější:
- teplá a jemná kůže, padání vlasů, lomivost nehtů,
- svalová slabost a úbytek svalové hmoty,
- hmotnostní úbytek i při dostatečném příjmu potravy, zvýšená chuť k jídlu, snížená hladina cholesterolu, zvýšená hladina glukózy v krvi, zhoršení stávající cukrovky, nesnášenlivost tepla, návaly, sklon k průjmu, pocení,
- osteoporóza, poruchy menstruačního cyklu,
- třes prstů a víček, nervozita, rozrušení (u starších apatie),
- zrychlení srdečního tepu, bušení srdce, závažné porucha srdečního rytmu, srdeční selhání,
- u Basedowovy choroby: otoky víček, zarudnutí spojivek, pálení a slzení očí, bolest za očními bulby, dvojité vidění,“vykulené“ oči, ztráta zraku.
Důsledky hypertyreózy mohou být vážné, zejména v důsledku těžších poruch srdečního rytmu a srdečního selhání. Zvýšená funkce štítné žlázy může způsobit řídnutí kostí (osteoporózu), a někteří odborníci tvrdí, že i demenci.
Léčba není tak snadná jako u nedostatku hormonů štítné žlázy, musí ji vést vždy endokrinolog. Je nutné objasnit příčinu a podle ní stanovit léčebnou strategii. Úvodní léčba bývá často farmakologická a podle jejího efektu se postupuje dále. U necelé poloviny nemocných však bývá štítné žlázy utlumit radiojódem, nebo část štítné žlázy (případně celou štítnou žlázu) chirurgicky odstranit. Součástí léčby jsou i režimová opatření (fyzické i psychické šetření, zákaz alkoholu a kouření). Léčebný postup musí být vždy přísně individuální podle stavu pacienta, vyvolávající příčiny a konkrétního nálezu.
Co mě čeká u lékaře
Při podezření na onemocnění štítné žlázy nebo v rámci preventivního vyšetření (screeningu) lékař v rozhovoru zjišťuje, zda se onemocnění štítné žlázy vyskytuje u pokrevních příbuzných, ptá se na užívané léky a prodělanou léčbu (ozařování). Potom pohmatem vyšetří oblast, kde je štítná žláza uložena. Základní vyšetření končí odběrem krve, kde se stanovují volné frakce hormonů štítné žlázy (FT4, FT3), tyreoidální stimulační hormon (TSH), případně protilátky proti štítné žláze.
V mnoha případech je užitečné provést ultrazvukové vyšetření, které objasní strukturu tkáně štítné žlázy. Některé záněty mají na ultrazvuku zcela charakteristický obraz, toto vyšetření znázorní i specifické útvary, tzv. uzle ve štítné žláze.
Co je obsahem „uzlu“, což je kulovitý nebo oválný útvar ve štítné žláze, ozřejmí biopsie. K získání vzorku pro následné vyšetření v laboratoři a pod mikroskopem se vpíchne jehla do uzlu a nasaje se část jeho obsahu. Tento nebolestivý výkon se jmenuje punkce a provádí se za kontroly ultrazvukem.
Další zpřesnění přináší scintigrafie štítné žlázy. Při ní se vpraví do žíly malé množství radioaktivní látky (technecia), která se vychytává v aktivních částech štítné žlázy. Tímto vyšetřením se objasní například povaha uzlu: ten, který „shromažďuje“ látku (horký uzel), je aktivní v produkci hormonů, naopak pokud zůstane „čistý“ (studený uzel) bez radioaktivní látky, pak jde například o cystu se zbytky pozánětlivého výpotku nebo krve apod. Velmi malá část studených uzlů je nádorové povahy (nezhoubný adenom vzácně karcinom).
Computerová tomografie nebo magnetická rezonance přichází ke slovu při vyšetření štítné žlázy vzácněji, například, když je štítná žláza uložena atypicky (zasahuje pod hrudní kost).
Vrozená hypofunkce štítné žlázy se diagnostikuje při novorozeneckém screeningu už v porodnici. Pokud se toto onemocnění neléčí, pak dochází k těžkému poškození růstu a vývoje dítěte, ke kretenizmu.
Vložit komentář