Lékaři definují bolest jako nepříjemnou senzorickou (pocitovou) a emocionální zkušenost spojenou se skutečným nebo potenciálním (možným) poškozením tkáně.

Akutní bolest provází onemocnění, operace, úrazy. Trvá minuty až týdny. Bolest je silný stresor, to znamená, že zvyšuje uvolňování stresových hormonů do krve (například kortizolu), které ovlivňují negativně metabolizmus i imunitní systém. Akutní bolest bývá provázena reakcí vegetativního nervstva, což se projeví zrychlením srdečního tepu a dechu, stažením průdušek a cév, reakcí zažívacího traktu, zvýšením hladiny krevního cukru.

Chronická bolest zpravidla trvá déle než tři měsíce prvním typem chronické bolesti je tzv. nociceptivní („cítící poškození“ tkání) bolest. Jejím podkladem (podobně jako u akutní bolesti) jsou změny v tkáních (například zánět, útlak, nedokrevnost, degenerativní proces apod.), při nichž se k nervovým zakončením dostávají „dráždivé“ látky. Nerv pak přenáší bolestivý vjem do míchy (zadní míšní rohy) a dále vzestupnými míšními drahami do mozku. Na každém stupni vedení (nervové zakončení, míšní segment, míšní dráha, mozek) může být bolestivý vjem modifikován, tedy jak zesilován, tak zeslabován.

Druhým typem chronické bolesti je bolest neuropatická („nervová“). Bolestivý vjem vzniká v samotných nervech, není přítomno poškození tkání. Vedení neuropatické bolesti do centra je stejné jako u předchozích typů bolesti. Neuropatická bolest bývá velmi krutá. Postižení ji přirovnávají k šlehání elektrickým proudem, rozpáleným drátem, bývá trvalá, nebo se vyskytuje v záchvatech s velmi vysokou frekvencí (třeba padesátkrát za minutu). Neexistuje poloha, která by přinášela úlevu. Příkladem neuropatické bolesti je přetrvávající bolest po pásovém oparu, bolest „trojklaného nervu“, některé typy tzv. clusterových bolestí, bolest při diabetické neuropatii. Typickou vlastností neuropatické bolesti je neúčinnost běžných léků proti bolesti. Dokonce opioidy často selhávají.

Velmi často se vyskytuje smíšená chronická bolest se složkou nociceptivní i neuropatickou. Příkladem může být třeba onkologická bolest, nebo bolest při poškození (či výhřezu) meziobratlové ploténky.

Podceněná choroba

Minimálně 20 % lidí v tomto okamžiku trpí chronickou bolestí, tedy takovou, která trvá alespoň tři měsíce. Polovina populace ve svém životě prožila (nebo prožije) chronickou bolest. Avšak podle výzkumu (Karolinska Institutet, Švédsko) činí průměrná doba (v Evropě) od počátku bolesti do okamžiku, kdy se nemocný s bolestí svěří, neuvěřitelné tři roky. Než se dostane pacient s chronickou bolestí ke specialistovi, uběhne v průměru 12 let. Další čísla z evropských statistik říkají, že 12 % pacientů nikdy o své bolesti lékaři neřekne, 21 % nemocných trpí bolestí déle než 20 let, 40 % pacientů nemá dostatečnou léčbu bolesti a jen 2 % jsou v péči specialistů – algeziologů.

Mnohostranně vysilující onemocnění
Chronická bolest je vysilující jak pro nemocného, tak i pro lékaře. Nevyžaduje jen laboratorní a přístrojové vyšetření, aby se objasnilo nebo vyloučilo „skutečné“ onemocnění, například zlomenina obratle, degenerativní změny v páteři nebo kloubech, revmatické zánětlivé onemocnění, osteoporóza apod., ale především velmi dobré komunikační schopnosti a umění vést s nemocným správný rozhovor k objasnění charakteru a okolností bolesti. Podle již výše zmíněného výzkumu tato komunikace, tedy vedení smysluplného rozhovoru o bolesti selhává v 80 % případů.
Ve všech evropských zemích je scénář přibližně stejný, jakmile lékař uslyší slovo bolest, předepíše prášek proti bolesti bez podrobnějšího rozboru situace. Nemá na něj čas a nemá prostředky k specializované terapii chronických bolestivých stavů. To je úloha pro algeziologa, jehož by měl každý pacient s bolestí trvající déle než 3 – 4 měsíce alespoň jedenkrát navštívit.

Algeziologie je speciální medicínský obor, který se zaměřuje na léčbu bolestivých stavů z pohledu mnoha odborností. Algeziolog může nabídnout pacientům více možností léčby než praktický lékař. V léčbě fungují nejen léky a jejich kombinace, ale i rehabilitace (pohyb, fyzioterapie) a psychoterapie (kognitivně behaviorální terapie, arteterapie, dekatastrofizace myšlení), sociální terapie (návrat mezi vrstevníky, kolegy) a další metody.

Alkohol bolest neléčí

Výskyt a vnímání bolesti ovlivňuje nejen genetická dispozice (50 %), ale také prostředí, pohlaví, stav výživy (malnutrice i obezita), životní styl i užívání návykových látek (v mnoha smyslech). Analgetický účinek alkoholu je obecně vžitým mýtem. Abusus alkoholu narušuje architekturu spánku, čímž vede k zhoršování pocitu bolesti, který je příčinou zhoršení kvality spánku. Začarovaný kruh.

Linka proti bolesti pro pacienty, na níž odpovídají vyškolení odborníci: 224 435 587 je v provozu od pondělí do čtvrtka mezi 14. a 18 hodinou.

Tři a více stupňů léčby

Základním principem léčby bolesti je její individualizace se zohledněním intenzity bolesti před její příčinou a typem. Každá bolest by měla být léčena, protože má zásadní vliv na fyzický i psychický stav nemocného. Akutní bolest, když už splnila své poslání signálu chorobného děje, negativně ovlivňuje tělesné pochody a tím i proces hojení. Chronická bolest významně snižuje kvalitu života nemocného (i jeho blízkých), vede k bolestivému chování (snížení aktivity, „katastrofizace“ myšleni = všechno dopadne špatně, pro bolest nebudu schopen práce, sociálních kontaktů, nevím, co se mnou bude), těžké depresi, úzkosti a invaliditě. Bolest ovlivňuje v záporném smyslu spánek, pohyblivost, včetně chůze, práceschopnost, sociální kontakty, řízení auta, sexuální a rodinný život. Mnoho důvodů, proč bolest skutečně léčit.
Podle doporučení Světové zdravotnické organizace je farmakoterapie bolesti třístupňová. Mírná bolest se léčí neopiátovými přípravky (například kyselina acetylsalicylová, paracetamol, coxiby apod.) střední slabými opioidy (codein, tramadol), silná bolest vyžaduje silné opioidy (morfin, oxycodon, hydromorfon, fentanyl a další). Ve všech stupních léčby se mohou k analgetikům přidat antidepresiva, anxiolytika, neuroleptika, antiepileptika a další léky, které zvýší účinnost terapie. Standardní součástí léčby by měly být i nefarmakologické metody, jako je fyzioterapie, psychoterapie, režimová opatření apod.
Pokud selže tento systém léčby, mohou ve specializovaných algeziologických ambulancích použít tzv. invazivní anesteziologické techniky, například obstřiky či blokády vedení bolestivých vzruchů nervy speciálními metodami.

Výzkum bolesti a její léčby není jednoduchý
Výzkum naráží na mnoho problémů, a to nejen ekonomického rázu, ale i především na potíže při realizaci studií. Bolest se těžko měří, protože každý vnímá, cítí a popisuje bolest jinak. V současnosti nejsou ani k dispozici vhodné objektivní diagnostické metody, které by pomohly „měřit“ a verifikovat bolest.
I kdyby se mohlo zdát, že máme k dispozici hodně přípravků proti bolesti, jsou lidé, stavy a choroby, u nichž se nedaří bolest dostatečně mírnit. Ani „nejsilnější“ léky z řady opioidů nefungují u všech na sto procent. A navíc mají i nepříjemné nežádoucí účinky (nejčastěji zácpa, nevolnost, zvracení, závrať, svědění), pro něž je mnozí přestanou brát a raději trpí bolestí. Zkrátka je stále co zlepšovat i na poli léčby bolesti.

S výhledem do blízké budoucnosti
V současnosti se chystají z laboratoří k pacientům dva zajímavé léky. Prvním z nich je jeden lék, který v sobě kombinuje dva mechanizmy účinků – aktivuje na nervových zakončeních morfinové receptory, tudíž snižuje vnímání bolesti, a navíc funguje podobně jako některé léky proti depresi, blokuje zpětné vychytávání přenašeče nervového vzruchu – noradrenalinu, čímž se účinky proti bolesti násobí, aniž by stoupal výskyt nežádoucích účinků. Tento lék (tapentadol) je lépe snášen než v současnosti používané opioidy. Tapentadol bude vhodný pro všechny typy chronické bolesti, které vyžadují léčbu silnými opioidy.

Máte rádi chilli papričky? V tom případě vás nepřekvapí zpráva o jejich léčivých účincích. Pálivost chilli má na svědomí látka kapsaicin, která také ovlivňuje nervová zakončení, takže „nevnímají“ bolest. Papričky v náplasti, tedy konkrétně osmiprocentní kapsaicin v matrix náplasti (Qutenza) je určen pro pacienty s chronickou neuropatickou bolestí s výjimkou neuropatické bolesti u diabetiků. Ocení jej nemocní s přetrvávající bolestí po pásovém oparu nebo s chronickou bolestí zad.

Biologická léčba podobné té, jaká se používá v onkologii, revmatologii, dermatologii i očním lékařství, možná v budoucnosti najde místo i léčbě bolesti. Zdali se humanizovaným monoklonálním protilátkám opravdu podaří zablokovat ty správné receptory, které zprostředkovávají vnímání bolesti, je zatím v stadiu experimentů. Určitě to nebude už napřesrok.

Novinky z výzkumu bolesti

Ženy jsou bolavější
Chronická bolest, která se vyskytuje u starších žen, není jen „klimakterickým“ mýtem, nelze ji svádět na „přecitlivělost“ tohoto období, ale je skutečná. Jakou roli hrají estrogeny v mechanismu vzniku a vnímání bolesti, je předmětem současných výzkumů. Faktem je, že existuje nespočet mechanismů, kterými estrogeny ovlivňují vnímání bolesti. Ze současného úhlu pohledu se zdá, že spíše posilují vnímání bolesti (u žen je vyšší výskyt chronických bolestivých stavů). Za určitých okolností však působí zcela opačně. Další výzkum by měl vést k pochopení jejich role a možnému využití estrogenů v terapii bolesti. Snad.

Jídlo jako analgetikum
Laboratorní zvířata reagují v průběhu krmení mírněji, nebo vůbec nereagují na bolestivé podněty, což je dáno blokádou na úrovni míšních okruhů v průběhu jídla. Blokáda může mít u zvířat účinnost srovnatelnou s účinky morfinu. Vymizení bolestivého vjemu je pozorováno ve chvílích přítomnosti chutné potravy v ústech. Možná může být snížení bolestivých pocitů v průběhu příjmu oblíbené potravy (a její dostupnosti) jedním z důvodů celosvětové epidemie lidské obezity. Ostatně, koho život nikdy nebolel?

Démonizace bolesti a další neřesti
Katastrofické myšlení je v mnoha případech důvodem zvýšeného vnímání a prožívání zejména chronické bolesti, a to i v těch případech, když bolest provází tak „normální a běžná“ onemocnění jakou jsou osteoartrózy. Bylo ověřeno, že psychologickou intervencí (na principu kognitivně-behaviorální terapie) ještě před provedením totální náhrady kloubu lze zlepšit pooperační vnímání bolesti, usnadnit rehabilitaci, zlepšit výsledky operace a zvýšit kvalitu života nemocných ve všech fázích léčby: před operací, v průběhu hospitalizace a po propuštění domů.

Tište miminka
I děti mají své démony – a to zejména v oblasti vnímání bolesti. Prožívají bolest zcela jinak než dospělí. Bolest pro ně představuje daleko větší stres. Je provázena nezměrně větším strachem a nejistotou než u dospělých. Vzhledem k tomu, že i na poli bolesti zůstávají děti od středověku dodnes terapeutickými sirotky, je to velmi varovné zjištění. Bolest v dětství a dospívání ovlivňuje vývoj jedince a jeho psychický, a tudíž i tělesný stav po dlouhá desetiletí dospělosti.
Studium bolesti u dětí nemá dlouhou historii, čítá pouhé dvě desítky let. I když si už dnes lze těžko představit, že ještě před čtvrt stoletím vycházeli z bran lékařských fakult lékaři (i dětští), kteří se domnívali, že malé děti necítí bolest. V současnosti již víme zcela bez pochybností, že bolestivé podněty i malých dětí (kojenců, novorozenců a novorozenců s nízkou a velmi nízkou porodní hmotností, předčasně narozených) mají devastující účinky nejen na jejich okamžitý tělesný a psychický stav, ale na způsob vnímání, prožívání bolesti i obrany proti ní po celý život. Je v zájmu všech – jak rodičů, tak ošetřovatelů a poskytovatelů zdravotní péče – uchránit děti před bolestivými vjemy. Při bolestivých procedurách je nutné požívat analgetickou přípravu za použití farmakologických, tak nefarmakologických postupů a minimalizovat zbytečnou bolest. I kdyby měl být jako účinný lék zvolen kožní kontakt nebo sladká chuť na jazyku, která má u dětí analgetické účinky (ostatně jako u dospělých).