Sedět 45 minut v lavici, to je dlouhá doba i pro klidné děti, natož pro ty s nutkavou potřebou hýbat se. Ve statickém sedu na tvrdé židli navíc brzy přichází únava a děti se hrbí. „Výborné by bylo, kdyby děti mohly sedět na velkém míči, tzv. gymballu, kroužit lehce pánví, občas si během vyučovací hodiny zahopsat a protáhnout svaly podél páteře. Zlepšily by si tím soustředění a ulehčily zádům. Je mi jasné, že přes 20 míčů ve třídě může být problematické, ale už jsem o pár odvážných učitelích, kteří je zavedli, slyšela. Nadto existuje přístupnější alternativa – menší labilní podsedáky napuštěné vzduchem, které se dají položit na tvrdou židli a které dětem dávají pocit mírného dynamického cvičení i během sezení. Taková pomůcka pořízená rodičem by ve třídě vadit neměla,“ míní hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky Iva Bílková.

Žvýkání vs. ohryzané tužky

Stimulace žvýkáním je ve světě dospělých zcela přirozená – žvýkačka lidem pomáhá udržet pozornost a zmírnit napětí. Zároveň je ale žvýkání považováno za neslušné, obzvlášť s otevřenou pusou, a ve školách je takové chování u dětí potíráno. „Jako fyzioterapeut žvýkání také nefandím, protože aktivuje jak žvýkací, tak polykací svaly a často způsobuje i přes aktivitu šíjových svalů bolesti hlavy. Nicméně psychologicky patří žvýkání do sekce ‚odreagování se, zklidnění vědomí, uvolnění od stresu‘. Děti proto hledají podvědomě jiné stimuly, jak si pomoci k lepší koncentraci nebo regulaci emocí – okusují tužky, zipy či rukávy, což vede k postupnému ničení jak zubů, tak předmětů,“ poukázala Iva Bílková.
Namísto zákazů pak bývá vhodnější hledat podpůrná a bezpečná řešení, která existují. „Na trhu jsou k dostání například silikonové nástavce na psací potřeby nebo speciální kousátka, která lze nosit jako přívěšek na krku. Tyto pomůcky umožňují dětem regulovat smyslové potřeby bez narušení výuky a zároveň podporují jejich soustředění i psychickou pohodu. Podobně fungují také ergoterapeutické prstýnky, které díky pružení dokáží masírovat jednotlivé prsty na ruce,“ doporučila Iva Bílková.

Přestávky v pohybu

Podle fyzioterapeutky je ale stále pro uvolnění energie dětí a jejich odreagování nejdůležitější zařazení pohybových aktivit přímo do výuky. „Skutečný problém vidím ve třídách, kde je pohyb dětem zapovězen i o přestávkách. Vždyť výuka k pohybu může být klíčová podpora zdravého životního stylu a prevence zdravotních potíží v dospívání a v dospělém věku,“ podotkla Iva Bílková.

Velké procento dětí školního věku má přitom problémy s bolestmi hlavy, kloubů a větší únavou, za kterými mohou stát přetížené svaly trupu a šíje. Příčinou je kombinace psychického vypětí a fyzické zátěže, kterou je statický sed při vyučování. „Hlavně na prvním stupni se děti vždy o přestávkách potřebují trochu vyblbnout, být v pohybu, aby se zvládly soustředit na další výuku, platí to ale i pro starší děti. Proto je skvělé, když je ve třídě k dispozici prostor s kobercem, na kterém je možné se protáhnout, lehnout si, pohrát, zacvičit. Velký efekt udělá také menší bosonohý chodník, který si mohou děti vyrobit samy z nejrůznějších materiálů v rámci pracovní výchovy,“ navrhla fyzioterapeutka.

Správná aktovka

Malí školáci na zádech nosí až 25 procent své váhy – v učebnicích, sešitech, pracovních blocích, penálech a také svačinách. K dispozici sice mívají školní skříňky, kde si mohou své pomůcky uschovat, málokterý prvňáček ale v šesti letech dokáže ideálně plánovat, co a kdy přesně bude potřebovat, a tak si raději nosí téměř vše s sebou. „Domácí příprava společně s rodiči je jedna věc, ale půl dne ve škole a cesta domů zase jiná. Děti s naplněnou aktovkou nechodí jen do a ze školy, ale přenášejí ji většinu dne – mezi učebnami, do družiny, na zahradu. Proto by měla sama aktovka vážit co nejméně, maximálně do 1200 gramů. Měla by být ergonomicky polstrovaná na zádech a se širšími ramenními pásy, které lépe roznášejí váhu na celá ramena a záda žáka. Na dítěti je pak třeba aktovku nastavit tak, aby horní hrana aktovky dosahovala výšky jeho ramen. Velikost ‚zavazadla‘ lze u některých výrobců volit také dle konstituce postavy dítěte, tedy lze zakoupit i menší aktovky/batůžky pro velmi drobné děti. Prvňáčkům bych určitě doporučila pevnou aktovku, dítěti od třetí třídy už je možné pořídit kvalitně vypolstrovaný, na zádech zpevněný školní batoh,“ přiblížila Iva Bílková.

Sportovní kroužek

Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje dětem minimálně jednu hodinu pohybové aktivity denně. I to je však podle fyzioterapeutů ve srovnání s časem prosezeným ve škole nebo doma málo. „Není nutné každý den chodit na nějaký sportovní kroužek, jde spíš o to, aby dítě trávilo svůj volný čas aktivně – místo autem chodilo pěšky, jezdilo na koloběžce nebo na kole, po škole si šlo zařádit do parku nebo na hřiště, kde může nerušeně běhat, skákat, lézt po stromech, může venčit psa nebo pomoci s nákupem. Dítě by se mělo díky pohybové aktivitě alespoň dvakrát denně zapotit a zadýchat,“ vyjmenovala Iva Bílková.
Přirozený pohyb by pak měl doplnit organizovaný kroužek, optimálně jednou až dvakrát týdně 90 minut. K domácímu řádění a na protažení fyzioterapeutka radí vybavit dětský pokoj žebřinami a skladnou žíněnkou. „Rodičům vždy říkám, že nezáleží na tom, jak se dítě ‚hýbe‘, ale hlavně že se ‚hýbe‘. Nedostatek pohybové aktivity má totiž horší následky než nevhodné typy sportů. Kdybych měla být důsledná, tak bych volila sportovní kroužky, které napomáhají správnému držení těla, jako je tanec, balet, gymnastika, nebo podporují pohybovou všestrannost a dobrou koordinaci, jako například atletika. Aktivity, jako třeba judo, hokej, tenis, které naopak posilují sevřené, shrbené držení těla, podobné tomu, jaké dítě zaujímá celý den ve škole nebo za psacím stolem, profesně doporučit nemohu anebo pouze v kombinaci s vyváženějšími sporty. Na druhou stranu je pro pohybový vývoj dítěte mnohonásobně lepší hokej než sed u notebooku,“ shrnula Iva Bílková.