Čím více člověk pracuje, tím je na tom lépe, a to nejen z hmotného hlediska. Radost, kterou člověk pociťuje z vykonané práce, se liší od radosti, kterou člověk pociťuje o dovolené. Je to jakési palivo, které potřebuje lidská bytost, jediné tvůrčí stvoření, které – jak psal Friedrich Nietzsche – musí samo sebe každý den znovu stvořit, aby mohlo být šťastné.

Teorie německého filozofa potvrzuje studie Chicagské univerzity, podle níž život plný práce a odpovědnosti zajišťuje mozku ochranu před depresemi, úzkostmi, vztekem a apatií.

To vědí nezaměstnaní, kteří se po ztrátě práce propadli do jakési temné díry nebo důchodci, kteří se ráno budí s touhou jít do úřadu. Jejich nesnáze se podle psychologa Christophera Christophera Hseea nerodí jen z praktických problémů, ale mají i neurologický charakter. Ocitne-li se člověk zčistajasna bez práce, doslova mu to vyprázdní mozek a uvolní prostor pro negativní myšlenky.

Christopher Hsee, který výzkumný tým vedl, analyzoval reakce 98 studentů. Požádal je o vyplnění dvou dotazníků v časovém odstupu 15 minut.

Aby studenti dostali druhý dotazník, měli dvě možnosti: buď ho mohli dostat rovnou do ruky, nebo si pro něj dojít do vedlejší místnosti.

Většina, 68 procent, si vybrala první možnost. Vědci dospěli k závěru, že ti, kdo se rozhodli udělat několik kroků navíc, se také podle dotazníků označovali za šťastnější. Z toho Hsee vyvodil, že lidé žijící aktivně a raději něco udělají, než aby zůstali pasivní, jsou v životě spokojenější.

Podobná teorie vyplynula z jiné studie týmu antropologů, psychologů a neurologů z Harvardu. V jejich dlouhodobé studii z let 1937-2009 se sledovalo 268 studentů prvního ročníku prestižní univerzity, jejich fyzický a psychický vývoj v průběhu let.

Získané údaje ukázaly, že šťastnější je ten, kdo se dokáže přizpůsobit, nezávisle na tom, co se mu v průběhu života přihodí. V adaptabilitě spočívá tajemství dobrého života, ale také v touze jít každý den do práce, i kdyby bylo nutné zříci se dovolené s dětmi nebo rodiči. Důležité je neklesat na mysli, uchovat si jasnou hlavu a využívat toho, co dcera Sigmunda Freuda Anna Freudová pojmenovala obranné mechanismy.

„Hyperaktivita produkuje … dobrý stres, syndrom adaptace na nějakou událost, která narušila rovnováhu organismu. Tato reakce je velmi důležitá z toho důvodu, že lidská bytost má potřebu žít soustředěna na současnost. Jestliže má příliš volného času, vede ji to k tomu, že myslí na minulost a budoucnost, a tudíž se noří do nostalgie a úzkostí. V práci, která nás nutí žít ze dne na den, spočívá tajemství štěstí,“ říká italský psychiatr Alessandro Meluzzi.

Psycholog a esejista Martin Seligman, ředitel Centra pozitivní psychologie na Pensylvánské univerzitě, vymyslel sérii cvičení pro zvýšení pocitu štěstí a načrtl jakousi vědu o štěstí, mezi jejíž hlavní body patří sebeúcta, vlídnost a především tvrdá práce. Podle Seligmana, který je považován za zakladatele pozitivní psychologie, je k léčbě společnosti zapotřebí zabývat se nejprve zdravými lidmi a pak teprve nemocnými. A nejúčinnějším lékem je zřejmě právě ten úkol, který jsme každodenně nuceni splnit.