Badatelé dospěli k závěru, že skupiny šťastných nebo nešťastných lidí se vytvářejí podle kritérií společenské a geografické blízkosti. Pravděpodobnost, že někdo se začne cítit šťastný, se prý zvyšuje o 42 procent, žije-li v okruhu 800 metrů jeho přítel, který se sám stane šťastným. Pravděpodobnost klesá na 25 procent, žije-li přítel v okruhu půldruhého kilometru a se zvětšující se vzdáleností se dál snižuje.
V případě soužití se šťastným partnerem se šance na pocit štěstí zvyšují o osm procent. Pokud v sousedství žije nějaký blízký příbuzný, stoupají šance o 14 procent a sousedství se šťastnými sousedy zvyšuje pravděpodobnost o plných 34 procent. Paradoxnost těchto čísel se ve zprávě agentury AFP, která o studii informovala, nijak nevysvětluje.
Štěstí prý ale není nakažlivé na pracovišti. „Kolegové v práci úroveň pocitu štěstí neovlivňují,“ uvádí se ve studii. Jejími autory jsou Nicholas Christakis z Harvard Medical Scool a James Fowler z univerzity v San Diegu v Kalifornii. Posuzovali vzorek 5124 lidí ve věku 21 až 70 let, kteří byli sledováni v letech 1971 až 2003.
British Medical Journal v úvodníku označil studii za revoluční a napsal, že by mohla mít dopady na veřejné zdraví. „Pokud se štěstí skutečně přenáší prostřednictvím sociálních vztahů, mohlo by to nepřímo přispět k podobnému přenášení zdraví, což by významně ovlivnilo tvorbu politiky“ v příslušné oblasti, napsal časopis.