e mi 19 let. Pořád se snažím dosáhnout klidu duše, ale nějak se mi to nedaří. Mám pocit, že trpím nějakou úzkostnou poruchou. Ve společnosti lidí se raději stáhnu do ústraní a nekomunikuju. Na tváři cítím jak mi tuhne úsměv. A tvářím se jakoby nic. Ale uvnitř cítím napětí a poté si nadávám proč se tak chovám. Nedokážu to odůvodnit. Pořád na to musím myslet. Bojím se kolikrát jít do společnosti lidí, protože vím, že mě ten stav zase ,,popadne“. Nerozumím tomu. Může to být nějaká porucha? A jestli ano jak jí mám řešit? Nejsem si jistá zda je to nějaký velký problém a nechci zbytečně dělat hypochondra.
Myslím, že jste svůj problém pojmenovala správně, může se jednat o úzkostnou poruchu, případně sociální fobii. Nepřipadejte si jako hypochondr a obraťte se včas na lékaře lidkých duší – psychiatra nebo psychologa. Čím dříve se porucha řeší, tím méně budete trpět. Nicméně diagnózu musí stanovit odborník po vyšetření a ten vám také doporučí, co s tím.