„Na kole při stejném výdeji energie ujedete osmkrát dále, než když jdete pěšky nebo využijete odrážedlo – drezínu,“ řekl Pafko.

„Měřili jsme spotřebu energie při jízdě na různých druzích kol, porovnávali jsme ji a potvrdili, že vývoj kola šel správným směrem,“ prohlásil Pafko, který je sám celý život zapáleným cyklistou.

Kromě výdeje energie při chůzi a jízdě na odrážedle vědci změřili také ztrátu energie jezdců při jízdě na historickém „kostitřasu“ a impozantním vysokém kole i na bicyklu moderním.

Čerstvý sedmdesátník Pafko připustil, že efekt jeho výzkumu zřejmě v praxi příliš využitelný nebude. „Přijde mi to asi jako výsledek cimrmanovských experimentů, jako je ten známý, že když se fouká cigaretový dým pod hladinu vody, tak nevznikne zlato,“ zasmál se Pafko.

Čtyři desítky nadšených badatelů v oblasti historie velocipédů si na dvoudenní konferenci vyslechli dále například příspěvky o počátcích cyklistiky v Estonsku v 19. století, o prvních světových cyklistkách v téže době či o původu brzdových lanek.

Dozvěděli se i o historii hraní póla na dvou kolech; autor jiného výzkumu zase probádal využití bicyklů rakousko-uherskou armádou při manévrech u Lanškrouna v roce 1894.

Do bádání v historii jízdního kola se podle organizátorů konference nepouštějí jen historici či lékaři, ale také vědci z jiných oborů nebo profesionální cyklisté. Naopak jeden z účastníků konference jízdní kola miluje, ač sám na bicyklu v životě neseděl.

Pro chirurga Pafka je však jízda na kole celoživotní láskou. „Po válce bylo kolo pro mou generaci dopravní prostředek snů,“ zavzpomínal. Jízda na kole navíc člověku pomáhá ideálně udržovat kondici i ve vyšším věku. „Když jedete krajinou a dáte si cíl, kam chcete dojet, tak vlastně relaxujete,“ konstatoval Pafko, který na svých vyjížďkách střídá kolo silniční s horským.

„Kromě moderních kol jezdím i na vysokém kole. Mám ale jenom repliku, protože těch originálních kol není moc a jsou velmi drahá,“ dodal s lítostí Pafko.