K zákazníkům patří bývalý zlatník, šestapadesátiletý Albert Santistevan, který má rakovinu. „Měli bychom mít víc takových míst,“ říká. Před několika týdny neměl kam jít. Kavárna se otevřela teprve nedávno díky tomu, že vláda prezidenta Baracka Obamy zmírnila federální přístup k využití marihuany v medicíně.
Kartu opravňující využívat marihuanu ze zdravotních důvodů má v Oregonu 24.000 pacientů. Na základě lékařské diagnózy ji dostávají výhradně obyvatelé Oregonu zaregistrovaní ve státním programu použití marihuany ve zdravotnictví. I ti ale dosud museli marihuanu kouřit jenom doma.
„Neměli jsme nic, teď máme tuto kavárnu,“ říká Madeline Martinezová, která vede oregonskou pobočku lobbistické organizace bojující za zlegalizování marihuany (NORML). Právě ta provozuje podobné kavárny a dohlíží na ně.
Zákon povolující lékařské užití marihuany schválilo asi dvanáct států a podobné kavárny by se mohly ujmout i tam. Mluvčí federální sekce NORML Allen St. Pierre říká, že zájem už projevily státy Washington, Michigan, Montana a Maine.
Na portlandskou kavárnu si zatím nikdo nestěžoval. Jan Clutterová bydlí asi blok od ní a majitele dobře zná. Mnoho sousedů by asi kavárnu vidělo raději někde jinde, ale nikdo o to nebojuje, protože lidé vědí, že mohli dopadnout hůř. „Je to lepší než noční klub, nevěstinec nebo bar plný opilců,“ říká jedna ze sousedek Claudia Nixová.
V kavárně se marihuana neprodává. Lidé si přinášejí tu, kterou si vypěstovali sami nebo ti, kdo o ně pečují. V kavárně je kulečník a pohodlná křesla. Martinezová ukazuje odpařovač, který shromažďuje páru z marihuany do průhledné plastové kapsy, z níž pacient inhaluje.
Kdo chce služeb kavárny využít, musí u vchodu Martinezové nebo některému z jejích kolegů ukázat členskou kartu NORML. Pacienti platí měsíčně dvacetidolarové členské příspěvky a za vstup pak pět dolarů (86 korun).
Kromě kavárny Kanabis existuje v Portlandu ještě podnik zvaný Highway 420, přičemž číslo je kód používaný pro marihuanu. Je to jenom zadní místnost v prodejně dýmek Steva Geigera otevřená od konce října. Platí zde podobná pravidla jako v Kanabisu. Denně přichází desítka lidí, kteří posedávají, dívají se na televizi a při tom kouří marihuanu. Geiger je přesvědčen, že je správné, že se nemocní s povolením užívat marihuanu mají kde setkávat. „Nikdo neříká lidem, kteří denně užívají nějaké léky, že je musejí brát doma,“ říká Geiger, jenž má za sebou třicetiletou kariéru u počítačů.
Předseda oregonského svazu boje proti zločinnosti Kevin Mannix si myslí, že otevření takových podniků měla předcházet vydatnější veřejná diskuse. Bojí se, aby oregonský zákon nebyl zneužit nad rámec původního záměru, jímž je úleva nemocným s chronickými bolestmi.
St. Pierre tvrdí, že jsou kavárna Kanabis i sál Highway 420 důkazem toho, že jsou podobné podniky slučitelné se životem města. „Kdyby něco podobného vzniklo před třemi lety, už by to bylo zrušeno. Kdyby se to stalo před deseti lety, oblepili by to policejní žlutou páskou, před dvaceti lety by dovnitř vtrhli s palnými zbraněmi,“ říká.