Zmírňovat lidské utrpení v dobách válek bylo hlavním cílem organizací Červeného kříže, jež začaly vznikat ve druhé polovině 19. století. Dnes se členové těchto organizací věnují i celé řadě dalších humanitárních činností, jejichž adresáty jsou nejen lidé stižení ozbrojeným konfliktem či přírodní katastrofou, ale i senioři, bezdomovci, osamělé matky, zdravotně oslabené děti či invalidé. Český (do roku 1993 Československý) červený kříž (ČČK) pomáhá v těchto sociálních oblastech k 6. únoru již 90 let.
ČČK, který nyní čítá na 65.000 členů a dobrovolníků v asi 1500 místních skupinách, také zřizuje geriatrická centra, ubytovny či stravovny pro bezdomovce a důchodce, poradenská střediska pro drogově závislé či krizová centra pro lidi sociálně nepřizpůsobivé. Organizuje též domácí ošetřovatelskou péči, rekondiční pobyty pro zdravotně postižené děti a v některých regionech poskytuje sociální přepravu pro seniory, osoby zdravotně postižené a matky s dětmi.
ČČK se významně podílí i na organizaci bezpříspěvkového dárcovství krve. Organizuje též kurzy první pomoci, zejména na školách. Na ČČK se lze obrátit také při pátrání po osobách, s nimiž bylo v zahraničí přerušeno spojení v důsledku válek, přírodní katastrofy či ze zdravotních důvodů (nikoli však třeba kvůli dědictví či neplacení výživného). Pátrací služba ČČK zahrnuje například i pátrání po hrobech padlých vojáků.
K plnění úkolů při katastrofách vytvořil ČČK ve spolupráci s Německým červeným křížem síť „humanitárních jednotek“, které při mimořádných situacích pomáhají profesionálním složkám a zaměřují se na lehce zraněné a nezraněné osoby. Za první republiky plnily tyto úkoly takzvané hlídky samaritské stráže, které vytvářel Červený kříž spolu s dobrovolnými hasiči.
Kolektivními členy ČČK jsou dnes mimo jiné Vodní záchranná služba, Horská služba ČR, Svaz záchranných brigád kynologů, Speleologická záchranná služba, Skalní záchranná služba CHKO Broumovsko či Česká unie námořního jachtingu.
Československý červený kříž (ČSČK) byl založen 6. února 1919, kdy prezident T. G. Masaryk vyhověl žádosti skupiny sociálních pracovníků o vznik nové organizace, jejíž první předsedkyní pak byla až do roku 1938 prezidentova dcera Alice Masaryková. V prosinci 1919 byl ČSČK uznán Mezinárodním výborem Červeného kříže (MVČK) v Ženevě a v lednu 1920 byl přijat do Ligy společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC). V lednu 1993 se ČSČK spolu s republikou rozdělil a k 5. červnu 1993 vznikl Český červený kříž.
Historie Červeného kříže na území nynější České republiky nicméně sahá až do 19. století, kdy byl založen Vlastenecký pomocný spolek pro Království české, který byl však součástí Rakouské společnosti ČK. Jinak by totiž datum založení tohoto spolku – 5. září 1868 – řadilo český červený kříž na 13. místo na světě.
K zakládání národních organizací Červeného kříže vyzval v říjnu 1863 Mezinárodní výbor pro pomoc raněným vojákům, který vznikl týž rok z iniciativy Švýcara Jeana-Henriho Dunanta. Za války v Orientě v roce 1876 dala turecká strana najevo, že ambulance označené červeným křížem hodlá respektovat a sama své ambulance označila červeným půlměsícem na modrém pozadí. V květnu 1919 se národní společnosti Červeného kříže sdružily v Lize (dnes Mezinárodní federace) společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC).
Mezinárodní červený kříž obdržel již třikrát Nobelovu cenu za mír (1917, 1944 a 1963) a jeho zakladatel, švýcarský filantrop Dunant se stal v roce 1901 prvním nositelem této ceny. Dunantovo narození je každoročně 8. května připomínáno jako Mezinárodní den Červeného kříže.
Vložit komentář