Před třemi měsíci u mě začaly stavy do té doby absolutně cizí – nezájem o okolí, soustavná ospalost, depresivní nálada, ztráta sebedůvěry, velký přírůstek hmotnosti. Často myslím na sebevraždu, jsem pořád unavená, mívám zvýšenou teplotu atd. Vždy mi záleželo na tom, jak vypadám, zakládala jsem si na tom, abychom já i moje rodina byli vždy perfektní, abychom měli doma čisto a útulno, trávili společné chvilky pohromadě a teď je vše jinak.
Máme tři děti ve věku 17, 15 a 3 roky, bývala jsem spíše jejich kamarádka a nyní nemám absolutní zájem o cokoliv. Chodila jsem na různá vyšetření a mimo to, že mi pan doktor řekl, že trpím asi únavovým syndromem, jsem se nedozvěděla nic. Je to každým dnem těžší, manžel se sice moc snaží a o všechno se stará, ale asi by všem bylo beze mě lépe. Můj praděda, děda i tatínek se oběsili a já tomu celý život nerozuměla. Nyní však na to také myslím. Moc vás prosím o pomoc. Nevím, za kým mám jít a jak celý svůj stav někomu vysvětlit, když ani já nerozumím tomu co se děje, když jsem byla vždy plná energie a úsměvů.
MUDr. Marta Šimůnková:
Vašim potížím rozumím takřka dokonale, protože i já jsem si prošla obdobím únavového syndromu s výraznou depresivní složkou. Podle výsledků vyšetření je pacient v podstatě zdráv, akorát mu je hrozně, postrádá smysl všeho dění, problémem je jakákoli činnost, která mu předtím činila radost. Je velmi chvályhodné, že aktivně vyhledáváte pomoc. Tím se vaše šance na uzdravení zvyšuje.
Chcete-li vědět o chronickém únavovém syndromu více, přečtěte si níže připojený článek
V první řadě bude nutné zvládnout depresi, ve vašem případě pravděpodobně skutečnou tzv. endogenní depresi, která je důsledkem chybění důležitých látek (neurotransmiterů – serotoninu, dopaminu a dalších) v mozku. Píšu vám to proto, abyste věděla, že za své potíže nemůžete, stejně jako nemůžete za zánět slepého střeva nebo chřipku. Jako tyto choroby, je stejně nesmyslné depresi rozmlouvat. Deprese se musí léčit. Povzbudivé je, že tato nemoc je léčitelná. Účinný lék vám může předepsat i praktický lékař (léky zaberou za 3 – 6 týdnů užívání), ale návštěva odborníka na nemocnou dušičku – psychiatra by byla velmi přínosná.
U chronického únavového syndromu je nutné odpočívat, přehodnotit priority (uklizený byt a napečené buchty pro rodinu to nejsou – na to jsem přišla taky, dokonce ani perfektní vzhled). Na první místo je dobré postavit své zdraví, své pocity i potřeby, což vám teď připadá zbytečně sobecké, ale v důsledku není. Pozitivní je, že i chronický únavový syndrom je choroba, z níž se lze vystonat. Mně bylo zle dva roky, pak jsem se odrazila ode dna. Pomáhalo mi cvičení, změna jídelníčku. Ale to je pro každého zcela individuální. Vaše rodina vás potřebuje a vy ji máte ráda, stojí za to se s chorobou poprat.