ADHD není jen nevinnou dětskou chorobou. S věkem se však může proměňovat i obraz příznaků, ubývá hyperaktivita a přetrvává, anebo dokonce nárůstá nepozornost. Přibývá i takzvaná emoční dysregulace (emoční nestabilita), která u dospělých může být stejně významná jako samotné základní příznaky ADHD (nepozornost, hyperaktivita, impulzivita) a může příznaky ADHD zhoršovat, anebo dokonce maskovat a vést lékaře k mylné diagnóze (např. depresivní, bipolární anebo úzkostné poruchy).

Příznaky se mohou lišit u mužů i u žen. U pánů tvorsta převládá podrážděnost, agresivita a sklon k zneužívání návykových látek a závislosti, u žen jde spíše o poruchy sebevědomí, úzkost, deprese. Nezkušeného lékaře tyto příznaky mohou svést k mylné diagnóze.

U postiženého se totiž mohou vyvinout i psychologické mechanizmy, které z ADHD vycházejí a představují jakousi „kompenzacií“. Jde například o tendenci své potíže vyrovnávat přehnanou pílí a hyperagilitou, anebo naopak o rezignaci a systematické vyhýbání se problematickým činnostem. Jak přehnaná aktivita, tak vyhýbání a odkládání (tzv. prokrastinace) negativně ovlivňují fungování jedince, ale lze je v rámci psychoterapeutického procesu ovlivnit.

Nejsem nemožný – léčím se s ADHD

Podstatou choroby zvané ADHD je nerovnováha mezi dopaminem a noradrenalinem (mozkovými mediátory). Existuje specifická léčba (stimulancia i atomoxetin), která je zacílena ovlivnění těchto mediátorů. Účinnost léčby je vysoká, a v průměru přesahuje účinnost psychofarmak u jiných iagnóz.

Jsou i alternativní možnosti léčby, jejichž účinnost zdaleka nedosahuje efektu specifické farmakoterapie. Určitý, omezený účinek je pozorován u přípravků s omega-3 mastnými kyselinami (zejména EPA), u diety eliminující umělé příměsi v potravě a u tréningu pracovní paměti, které mohou fungovat jako podpůrná léčba.

Terapie by měla být multidisciplinární a kromě farmakoterapie je důležité zaanagažovat rodinné příslušníky a školní anebo pracovní kolegy. Důležité je stanovit si behaviorální pravidla, vytvořit pevnou strukturu v prostředí a k dispozici by měl být kromě kognitivně-behaviorální terapie (KBT) také coaching, kteý vede pacienta k větší efektivitě jeho osobního, sociálního i pracovního života.