Účinnost nového občanského zákoníku přinesla řadu novinek v oblasti úpravy zdravotního práva respektive práva na zdraví. Nový občanský zákoník přináší zcela novou koncepci finanční náhrady při ublížení na zdraví, kdy se zcela opouští úprava náhrady při ublížení na zdraví vypočítávána pomocí bodů, ale její výše bude nově záležet zcela na úvaze soudu, který o náhradě a její výši rozhodne.
Za situace, kdy se poškozený obrátí na soud se svým škodným nárokem, bude moci soud zohlednit každou individuální okolnost daného případu, neboť nebude vázán při stanovení výše náhrady bodovou vyhláškou, tzn. bude moci rozhodnout na základě své svobodné úvahy.
Při ublížení na zdraví musí škůdce poškozenému odčinit újmu na zdraví, a to ve formě peněžité náhrady, jež plně vyvažuje vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy poškozeného. Nejenže náleží poškozenému újma za bolest, ale poškozený má nárok na náhradu i jiné nemajetkové újmy, kterou předešlá právní úprava nezohledňovala. V případě zvlášť závažného ublížení na zdraví může vedle poškozeného náležet náhrada i manželu, rodiči, dítěti, ale i jiné osobě blízké. Poškozený má dle nové právní úpravy dále nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, a to v případě, že ublížením na zdraví mu vznikla překážka lepší budoucnosti. Nová právní úprava neznamená, že každý poškozený se bude muset obracet na soud při stanovení výše náhrady, neboť se bude moci se škůdcem nebo pojišťovnou dohodnout.
Nový občanský zákoník zachoval i další náhrady majetkové újmy známé z předešlé právní úpravy. Nadále je tak zachován institut náhrady na léčbu, ztrátu na výdělku během pracovní neschopnosti i po skončení pracovní neschopnosti. Přičemž po skončení pracovní neschopnosti náleží poškozenému také kompenzace – odškodnění ze strany škůdce za to, že poškozený po skončení pracovní neschopnosti dosahuje výdělku jen s vynaložením většího úsilí nebo se zvýšenou námahou, které by, nebýt škodné události, jinak nemusel vynaložit. Při stanovení výše peněžitého důchodu se přihlédne rovněž ke zvyšování výdělků v daném oboru, jakož i k pravděpodobnému růstu výdělku poškozeného podle rozumného očekávání.
Lékaři ale nepovažují za etické žádat o souhlas s pitvou všechny pacienty při přijetí do nemocnice, a proto v současnosti dělají pouze pitvy nařízené soudem.
Jedním z důsledků je nečekaný nedostatek očních rohovek pro potřeby transplantace, který nastal po nabytí platnosti nového občanského zákoníku. Transplantace rohovky je přitom často jedinou a poslední možností na zlepšení zraku pro pacienty se závažnějším očním onemocněním nebo poškozením oční rohovky. Kvůli obavě z odběru oční rohovky zemřelému bez jeho písemného souhlasu poskytnutého před smrtí ale mají oční kliniky nedostatek rohovek a musí odvolávat operace.
Dle nového občanského zákoníku může v určitých situacích náležet nově náhrada – peněžitý důchod i třetí osobě, pro kterou poškozený konal bezplatně práce v jeho domácnosti nebo závodu. Peněžitým důchodem bude třetí osobě ze strany škůdce kompenzováno to, že onu bezplatnou službu, kterou pro třetí osobu konal poškozený, již z důvodu ublížení na zdraví nemůže poskytovat.
Další podstatnou novinku v sobě přináší institut odbytného tj. jednorázové náhrady škody na zdraví. Odbytné tak může poškozenému přiznat soud, existuje-li pro to důležitý důvod a žádá-li o to poškozený. Poškozený tedy bude moci žádat po škůdci v určitých případech poskytnutí jednorázové náhrady.
Autor článku působí v advokátní kanceláři Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři.
Vložit komentář