Víme o nich, ale návštěvu bohužel odkládáme, a tak není výjimkou, že lidé trpící krátkozrakostí či dalekozrakostí se spokojí s přeměřením dioptrií v optice při koupi nových brýlí, místo aby jejich stav posoudil odborný lékař. Ti, co potíže se zrakem zatím nemají, se k oftalmologovi zpravidla nevydají vůbec. Přitom se paradoxně ze všech smyslů ztráty zraku bojíme nejvíc.

Každý by si měl nechat odborně zkontrolovat zrak minimálně jednou za dva roky. Platí to i tehdy, pokud vidíme výborně, protože oči dokáží prozradit o našem zdravotním stavu víc, než si myslíme.

„Například změny na cévách očního pozadí mohou signalizovat vyšší krevní tlak nebo cukrovku. Na zrakovém nervu se projeví i některá neurologická onemocnění, zkrátka preventivní prohlídka může napovědět mnohé…,“ potvrzuje Mudr. Sylva Procházková, oční lékařka Refrakčního Centra Praha. Čím dříve se na problém přijde, tím větší je šance na úspěšnou léčbu.

V případě častého bolení hlavy či neostrého vidění, by návštěva u oftalmologa měla být samozřejmostí. Správná diagnóza a následná korekce očních vad je zásadní v každém věku, s přibývajícími léty se však riziko výskytu očních chorob násobně zvyšuje.

„V dospělosti nám hrozí hlavně glaukom, někdy lidově zvaný zelený zákal. Jde o progresivní oční onemocnění, které se projevuje hlavně zúžením zorného pole, toho si málokdo sám všimne. Tato nemoc je relativně častá, postihuje 2 až 3 % populace a většinou začíná kolem čtyřicítky. Vyšetření očí v tomto věku může přinést také další překvapení, jako je počínající porucha vidění do blízka (presbyopie), i když ta začíná o něco později. Se stoupajícím věkem se frekvence glaukomu zvyšuje o 1 % a projevují se i nové choroby, hlavně šedý zákal,“ vysvětluje MUDr. Sylva Procházková.

Šedý zákal jako vůbec nejčastěji operovaná oční vada ve světě se vyskytuje především ve vyšším věku, zpravidla po 50. roce života. Výjimkou však není ani u osob mladších či dokonce u dětí, zde například jako nemoc vrozená. Vzniknout však může i po úrazu oka či po dlouhodobém užívání některých léků. Díky moderním postupům a technologiím se dá efektivně této oční vady zbavit. Operace probíhá bez potřeby narkózy, tedy ambulantně s použitím pouze anestetických očních kapek, trvá asi 20 minut a ihned po zákroku pacient odchází domů.

„Nejmodernějším postupem je kombinace laserové a ultrazvukové operace. Laser oko připraví tak, že ultrazvukem je pak možné čočku operovat šetrně, rychle a bezpečně. Operace má dvě fáze. V první se vyčistí zkalená oční čočka a ve druhé se do oka implantuje umělá nitrooční čočka, která v oku zůstane natrvalo. Běžně pacient už za pár hodin nebo dnů vidí lépe než před ní,“ popsal Mudr. Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini.

V České republice máme celou řadu pracovišť, kde se můžete svěřit do rukou renomovaných a zkušených očních specialistů. Nezapomeňte se však vždy ptát, jaké mají s daným onemocněním zkušenosti, jak často určitou operaci provádějí. Zajímejte se o kvalitu používaných materiálů, o vybavenosti nejmodernějšími přístroji. U dobrých klinik se nikdy nesetkáte s odmítnutím cokoliv srozumitelně vysvětlit, na pacienta si rádi udělají potřebný čas, protože vědí, že informovaný pacient lépe spolupracuje a i to přispívá k celkovému úspěchu. A o ten by přece mělo jít všem především.

Existuje však i celá řada obecně platných zásad, jak si zrak v dobré kondici uchovat pokud možno co nejdéle. Jde o notoricky známé skutečnosti jako vhodné osvětlení pracoviště, zamezení odlesků od monitorů, preferování stravy bohaté na nejlépe přírodní zdroje beta karotenu a luteinu. Samozřejmě prospívá i posilování očního svalu jednoduchými očními cviky.

Nedopusťte, aby se vám vlivem zanedbání péče o svůj zrak snížila kvalita vidění. Nenechte se připravit o krásy tohoto světa, ať už si pod tímto pojmem představíme každý cokoliv.

Na několik otázek ohledně očních vad nám odpověděl také Mudr. Petr Novák z  Refrakčního Centra Praha:

1) Jak velkou roli u očních vad hraje dědičnost?

Celou řadu onemocnění oka lze označit jako onemocnění dědičná. Tato onemocnění mohou prakticky postihovat všechny struktury oka. Díky genovému výzkumu umíme dnes, u některých forem postižení, dokonce přesně určit část konkrétního chromozomu, kde se dědičná informace nachází. U některých onemocnění naopak takové informace doposud neznáme, ale podle výskytu u příbuzných pacientů dědičnost předpokládáme. A další oční onemocnění se vyskytují bez podezření na dědičnost, jsou získaná například na podkladu degenerace.

2) Jsou majitelé nějaké barvy oční duhovky k výskytu očních vad náchylnější?

O barvě duhovky rozhoduje množství pigmentu v ní. Více pigmentu  – tmavě hnědé oči, málo pigmentu – oči světle modré. Úplným extrémem je albinismus, s úplným chyběním pigmentu. Takové oči reflektují oční pozadí a činí dojem červenooranžových očí. Uvolňování očního pigmentu může vést k zanášení odtokových cest komorové tekutiny oka a ve svém důsledku ke zvýšení nitroočního tlaku. Takový stav nazýváme pigmentový glaukom (zelený zákal). Světlé oči jsou naproti tomu zvýšeně senzitivní na světlo a vzniká světloplachost.

Na duhovce můžeme ale nacházet i jiné specifické znaky, související s celkovými chorobami. Jsou to například zánětlivé uzlíky v duhovkové tkáni. Proto existuje samostatná jednotka tzv. duhovková diagnostika.

3) Kolika procentům pacientů se při včasné diagnóze a zahájení léčby vad jako je glaukom či šedý zákal s využitím všech možností, jež má současná medicína k dispozici, podaří zachránit zrak? Jaká je případná recidiva a kdy už je naopak na všechno pozdě?

Zásadní rozdíl mezi těmito zákaly  tvoří právě šance na návrat k normálu. V případě šedého zákalu (katarakty) a při jinak zdravém oku, je šance na návrat k normálnímu vidění obrovská. Jedná se o postupně vzniklou překážku v průhlednosti jednoho z hlavních optických médií oka – čočky. Řešením je chirurgický zákrok, kterým je odstraněna zkalená čočka a je nahrazena novou, umělou. Taková čočka v současnosti umí navíc vyřešit dioptrickou vadu, astigmatismus a dokonce zajistit vidění na dálku i do blízka (multifokální implantát). Takže nejde jen o návrat k vidění jako v minulosti, ale dokonce o možnost vidění zlepšit.

Zelený zákal (glaukom) naproti tomu není zákal v pravém smyslu slova. Dochází při něm k poškození nervových vláken, která se ze sítnice sbíhají do zrakového nervu a dále pokračují do centra zraku v mozku. Zjednodušený mechanismus může vypadat následovně: v oku dojde nepozorovaně k nárůstu nitroočního tlaku, ten působí na všechny vnitřní struktury oka, ale nejcitlivější na tento útlak jsou právě nervová vlákna, ta odumírají, ale vzhledem k jejich obrovskému počtu se postižení promítne na pokles zrakových funkcí až za delší dobu, kdy je postižení již nevratné. To je zákeřnost glaukomu. Prevencí je pravidelná kontrola nitroočního tlaku, nálezu na očním pozadí (stav zrakového nervu) a funkční vyšetření zraku (zraková ostrost a vyšetření zrakového pole). Včasným záchytem změn je možné proces zastavit a odvrátit tak trvalé následky.

4) Jak vlastně operace šedého zákalu nebo glaukomu moderními prostředky probíhá? Jde o stejný zákrok?

I zde je podstatný rozdíl mezi oběma zákaly. Šedý zákal se řeší výhradně chirurgicky. Konzervativní terapie neexistuje.

V případě glaukomu většinou postačí včasná diagnostika a dlouhodobá terapie ve formě aplikace očních kapek. Ovlivňujeme zpravidla množství tekutiny produkované okem. Invazivní terapie spočívá ve zlepšení stávajícího koloběhu nitrooční tekutiny, nebo ve vytvoření umělého odtoku. Používají se metody laserové, tradiční chirurgické a u závažných případů použití tzv. drenážních implantátů.

5) Jsou pro uvedená onemocnění nějaké možnosti prevence, nebo naopak jednoznačně rizikové faktory?

Prevencí jsou pravidelné oční prohlídky. Ty by měly být samozřejmostí u všech po 40. roce věku ve frekvenci jedenkrát ročně. V případě rodinné zátěže (glaukom) i dříve a častěji.

Za rizikové faktory je možno považovat celková onemocnění typu diabetes, hypertenze, revmatická onemocnění. Příčinou vzniku, nebo urychlení uvedených onemocnění může být i dlouhodobé používání některých druhů léků, jako např. kortikoidů.