Je důvod podstoupit kolonoskopii?

Otázka

Dobrý den, za cca 2 měsíce mi bude 25 let a několik posledních měsíců mě trápí bolesti v pravém podbřišku. Jsou nepravidelné, mírné, pokaždé cítím chvíli jen malý tlak nebo píchání, do 5 minut většinou odezní. Pak se stane, že třeba i více dní nepřijdou, anebo naopak přicházejí i několikrát denně, ale bez jakékoliv pravidelnosti, bez ostatních souvislostí např. s cyklem apod. Absolvovala jsem již gynekologické vyšetření, UZ, sono břicha, vyšetření na chirurgii – vše negativní. Proto jsem byla odeslána na gastro k provedení kolonoskopie, neboť střevo už je zřejmě jediná možnost.

Odpověď

Docela se však tohoto vyšetření obávám – ač lékařka na gastroenterologii mi říkala, že prý bolestivé není, tak ze zkušeností pacientů (v internetových diskusích), kteří jej již prodělali, jsem slyšela vesměs přesně opačné reakce. Navíc posledního půl roku trpím intenzivními depresemi, neboť se na mne v krátké chvíli sesypaly všechny možné osobní problémy, se kterými jsem se nedokázala vyrovnat. Trpím pocitem úzkosti, smutku, beznaděje, strachu, nespavostí, mám často nutkání k pláči (často probrečím třeba celý večer a nezřídka i přes den v práci to na mě přichází), ztratila jsem chuť k jídlu, následkem čehož jsem za posledního půl roku shodila cca 4-5 kg. Chodím na psychoterapii, ale potíže stále přetrvávají. Z tohoto důvodu jsem nynější termín na kolonoskopii oddálila, neboť se obávám, že by mne toto vyšetření ještě více psychicky zdeptalo. Můžu se zeptat – domníváte se, že vyšetření je skutečně v mém případě nutné? Přijde mi tak trochu paradoxní podstupovat mnohem větší bolest než jakou trpím při svých obtížích; nadto díky své nechuti k jídlu, menšímu příjmu potravy a hubnutí mám strach, že celý den před vyšetřením nejíst a ještě se vyprazdňovat bude pro mě nesnesitelné – obávám se, abych neupadla do ještě horších depresivních stavů, neboť ty nejhorší (cca 2 měsíce) se mi už přece jen podařilo překonat. Konzultovala jsem toto se svým psychologem, který mi v mých obavách částečně dal zapravdu, ovšem lékařka na gastroenterologii při konzultaci jaksi odmítla většinu mých obtíží vzít v potaz – víceméně to nechala všechno „na mně“ coby na laikovi – s tím, že rozhodnout se musím sama, nutit mě nebude, a pokud to prý chci odložit, tak ať si v čekárně „hodím mincí“ a podle toho se rozhodnu (jako by o tomhle bylo zdraví). Prosím, poraďte – uvažuju o tom, že pokud se rozhodnu nakonec vyšetření absolvovat (bude-li to skutečně nutné), tak zřejmě změním lékaře, neboť k této paní doktorce nemám důvěru, ale nevím, zda jinde najdu lepšího gastroenterologa – přijde mi, že lékařská etika a přístup k pacientovi je dnes v mnoha ordinacích velkým problémem. Též podepisovat souhlas s možnými komplikacemi (perforace tlustého střeva) je mi nějak „proti srsti“ – připadá mi to jako zřeknutí se odpovědnosti lékaře a její přenesení na pacienta, což je ale docela velká cena v tomto případě, kdy bych taky mohla skončit v nemocnici na operaci tlustého střeva. Konzultovala jsem už u více lékařů – mj. připustili, že i s mými psychickými potížemi mohou ty bolesti souviset, ale bez vyšetření se to nedá potvrdit. Slyšela jsem také něco o CT- kolografii, která prý se dá provádět i bez zavádění koloskopu do konečníku, lékařka mě však o něčem takovém vůbec neinformovala. Můžu se zeptat, na kterých konkrétních pracovištích se toto provádí? Předem díky za radu a zhodnocení mé situace.

MUDr. Marta Šimůnková:
Vezměme to od konce: CT kolografii lze provádět na všech radiodiagnostických pracovištích s moderními typy CT přístrojů. Záleží spíše na zkušenosti personálu. Při kolografii se však většinou musí konečníkem vpravit do střeva vzduch, příprava je taktéž nutná. Při kolografii lze zjistit útvary v tlustém střevě, ale nelze posoudit stav sliznice (například, je-li zánětlivě změněná).

Vaše potíže mohou souviset s duševním stavem, ale jak kolegové uvádějí, lze to potvrdit jen vyšetřením. Kolonoskopie se nebojte (nedávno jsem ji sama absolvovala a také jsem se zcela neprofesionálně dala vyplašit ubrečenými exhibicionisty na internetu). Příprava spočívá v tom, že se můžete den před vyšetřením naobědvat i lehce nasvačit a vpodvečer až večer vypijete postupně 4 litry „pročišťovacího roztoku“. Lze to zvládnout, první litr jsem si rozpustila v džusu, další ve vodě. Před samotným vyšetřením dostanete injekci, která lehce obludí smysly (gastroenterolog mi říkal, že se bojí úplně všichni, takže tu injekci dávají standardně – „aby se netřásl i monitor“). Konoloskopii lze provést i v krátkodobé lehké narkóze (analgosedaci). Kolonoskopie nebolí, není příjemná, ale nebolí. Pokud jste již někdy dříve podstoupila břišní operaci nebo prodělala zánět (třeba i gynekologický), pak můžete mít v dutině břišní tzv. srůsty, které mohou při průchodu kolonoskopu střevem „táhnout“ a zabolet. Pak by měla být kolonoskopie provedena v lehkém „uspání“.

Podpis tzv. informovaného souhlasu je daný zákonem a je povinný. Pacient nebo vyšetřovaný musí být seznámen podrobně se všemi okolnostmi, průběhem i možnými riziky výkonu jak vyšetřovacího, tak léčebného. Trendem posledních let (a správným trendem) je aktivní účast pacienta na diagnosticko-terapeutickém postupu. Pacient má právo se vyjádřit ke všem procedurám, má právo chtít odpovědi na všechny své otázky a podílet se na rozhodnutí. Pochopitelně máte právo kolonoskopii odmítnout, za své zdraví máte odpovědnost jedině vy sama. Lékař je pouze vaším kvalifikovaným rádcem.