Nejvíce hluk poškozuje vláskové buňky v uchu. Při překročení 120 decibelů tyto buňky zanikají. „Je možné utrpět ztrátu sluchu při opakované expozici hlukům kolem 100 decibelů, a ty se vyskytují v diskotékách,“ upozornil Syka. Právě k rekonstrukci vláskových buněk by mohla genová terapie pomoci.
Hluk je takový zvuk, který vyvolává nepříznivý nebo rušivý vjem nebo má škodlivý účinek. Podle odhadů je nepříznivým účinkům hluku v Evropě vystaveno 30 milionů lidí, podobný počet v USA. Předpokládá se, že ve světě je nepříznivým účinkům hluku s následkem ztráty sluchu vystaveno deset procent populace.
Nebezpečný je podle jiného výzkumu hluk, kterému jsou vystaveni novorozenci v inkubátorech. Podle odborníků u nich může poměrně krátké působení hluku vést k trvalým změnám sluchu.
K mimosluchovým účinkům hluku patří obtěžování, rozmrzelost, únava, nesoustředěnost, pokles pracovního výkonu a nálady, poruchy spánku a zvýšení hladiny stresových hormonů. Závažnějšími projevy jsou onemocnění kardiovaskulárního systému či vysoký tlak. Podle studie z roku 2006 v okolí letišť jednoznačně vyšší počet obyvatel trpí infarktem myokardu a ischemickou chorobou srdeční.
Podle studie subjektivního vnímání hluku 8500 obyvatel z osmi evropských měst Evropany nejvíce obtěžuje automobilová doprava, následuje hluk z okolních domácností, letecký provoz, hluk pracovního prostředí a železniční dopravy. Podle české studie je hlukem obtěžována skoro polovina lidí z deseti největších měst ČR.
Poškození sluchu lze předcházet zkrácením pobytu v hlučném prostředí na minimum, snížením intenzity zvuku osobních přehrávačů a chrániči sluchu. Léčit lze ztrátu sluchu částečně léky, velmi účinný je však podle Syky kochleární implantát, který na světě využívá 100.000 lidí, v Česku přes 300 lidí. Na světě ho podle Syky vyrábějí jen tři firmy.