Vědecký tým pod vedením Plamena Peneva z univerzity v Chicagu sledoval dvě skupiny mladých dospělých průměrného věku 26 let, u jejichž přímých příbuzných byl prokázán diabetes 2. typu (tzv. stařecká cukrovka). Jedinci v první skupině spali denně méně než 6 hodin, v druhé déle než zmíněných šest hodin. Po třinácti dnech příslušného spánkového režimu jim byl testován glukózový metabolizmus. U lidí ze skupiny krátkého spánku byla zjištěna významně zvýšená tzv. inzulínová rezistence, tedy necitlivost tkání k inzulínu, oproti lidem, kteří spali déle. U krátkodobých spáčů byla též přítomna kompenzatorní hyperinzulinémie (zvýšené vyplavení inzulinu). Zvýšené vyplavování inzulinu vede po delším trvání k vyčerpání beta buněk, které produkují tento hormon umožňující vstup glukózy do buněk a její zpracování na energii. Vyčerpání beta buněk znamená příchod diabetu druhého typu.

Zprávu uveřejnilo nové vydání (září 2011) časopisu Diabetes Care.