I poměrně malé dávky, pokud se konzumují pravidelně – denně (WHO udává 20 g čistého alkoholu u žen (cca 200 ml vína, 40 ml destilátu, 500 ml piva) a 40 g čistého alkoholu u mužů – tedy dvojnásobné dávky alkoholických nápojů), mohou vést k jaternímu poškození (steatóza, cirhóza, karcinom), změnám v mozku a nervové soustavě, k zvýšení rizika některých onkologických chorob. Tím však výčet možného poškození alkoholem nekončí. Podle posledních závěrů WHO neexistuje s ohledem na individuální riziko bezpečná dávka alkoholu, která člověku nemůže uškodit. (Global Strategy to Reduce Harmful Use of Alcohol. WHO, 2011)

Jedni řeší pitím alkoholu předvánoční napětí a stres, druzí alkohol považují za společenskou (a příjemnou) „povinnost“. Pro další jsou vánoční svátky neoblíbeným obdobím, kdy se cítí úzkostní a depresivní. I oni rádi sáhnou po alkoholu jako po svépomocném „antidepresivu“.

Alkohol však není kamarád, ani lék! Po povznesené náladě v podvečer následuje o to depresivnější ráno:

MUDr. Petr Popov, MHA předseda Společnosti pro návyková onemocnění ČLS JEP uvádí:

·    Úlevové pití je často příznakem duševní poruchy (úzkost, porucha nálady, deprese, porucha osobnosti).

·    Přítomnost jedné duševní poruchy (zvýšená konzumace alkoholu a jiná duševní porucha) zvyšuje riziko vzniku druhé více než dvojnásobně. Velmi často nelze určit, co byla příčina a co je důsledek (deprese, úzkost nebo alkohol?)

Alkohol a další poruchy:

Rizikové pití zvyšuje riziko deprese 3,7krát, úzkosti 2,2 – 3,1krát, výskyt poruch osobnosti (asociální, hysterická apod.) 7krát.

POZOR na samoléčbu!

Alkohol patří k nejsilnějším depresogenním látkám!

• Ženy jsou 6x více než muži ohroženy tím, že u nich alkohol vyvolá depresi.

• U mužů je vyšší riziko sebevražednosti v rámci akutní intoxikace alkoholem.

Co s tím, když se zdá, že nemáme alkohol pod kontrolou?

Existuje několik způsobů, jak ověřit, zda pijeme rizikově, či zda jde dokonce o závislost (dotazníky AUDIT-C, CAGE a další, najdete na www.adiktologie.cz). I když nám vyjde, že by bylo vhodné „problém alkohol“ řešit, neznamená to, že je vždy nezbytně nutné podrobit se detoxifikaci a ústavní léčbě. Jistě, jsou nemocní, kteří takovou terapii potřebují. Pro jedince, kteří nepotřebují detoxifikaci, nemají abstinenční příznaky a jsou motivováni snížit či zcela vynechat konzumaci alkoholu, existuje i ambulantní léčba.

Prvním krokem (v ordinaci adiktologa – odborníka na léčbu závislostí – či psychiatra) je monitorovací stadium. Pacient/klient si denně po dva až čtyři týdny zapisuje, co vypil a za jakých okolností. Může k tomu použít speciální formulář, ale stačí i diář, nebo mobilní aplikace. Záznam bývá mnohdy překvapením pro samotného pacienta. Druhým krokem je dohoda, zda je cílem úplná abstinence, nebo významná redukce vypitých dávek alkoholu, a „kontrakt“ terapeuta a pacienta, na kolik se do příští kontroly množství vypitého alkoholu sníží. Ukáže-li se, že toho pacient není vlastními silami schopen dosáhnout, může mu lékař předepsat i farmakologickou podporu – lék (nalmefen, Selincro), který odstraní touhu, bažení, craving pít alkohol. V praxi to znamená, že pacient po vypití jedné sklenky nedostane obvyklou chuť na další.

Podle doporučení Evropské psychiatrické společnosti EPA (kongres EPA 2012) je totiž významným zdravotním přínosem redukce vypitého množství. Možnost zvolit si jinou alternativu než úplnou abstinenci, otevírá cestu k léčbě mnoha lidem, pro něž je trvalá abstinence (zatím) nepřijatelná.

Jak dlouho taková léčba trvá?

Prim. MUDr. Marian Koranda (Dětské a dorostové detoxifikační centrum Nemocnice milosrdných sester Karla Boromejského, Praha) tvrdí, že je nutné pacienta provést celým rokem, kdy se setkává průběžně se všemi typy rizikových situací, s nimiž měl alkohol spojen. Pokud se podaří rok dodržovat domluvený režim, existuje předpoklad (nikoli jistota), že si nemocný dále povede dobře.

Alkoholismus je totiž chronická choroba (podle mezinárodní klasifikace nemocí F 10), která má tendenci se vracet.