Často se setkáváme s tím, že lidé sice mají povědomí o první pomoci, ale mají strach ji poskytnout. Bojí se, že druhému ublíží. To je ale špatně. Vždycky je lepší udělat aspoň něco, i když s chybami.
Laická první pomoc prodělala za poslední roky bouřlivý vývoj. Mezi veřejností však stále přetrvává řada mýtů a zastaralých informací. Například už neplatí, že před zahájením resuscitace zjišťujeme tep. „Mnoho laiků nezvládá tep nahmatat u sebe, natož na někom jiném. U postiženého tak v prvé řadě zjišťujeme vědomí a kvalitu dechu, a to při dostatečném záklonu hlavy. Pokud osoba nedýchá nebo lapá po dechu, začneme s resuscitací. Stejně tak je častým omylem, že srdce leží vlevo. Masáž srdce provádíme vždy ve středu hrudníku, přímo na středu hrudní kosti,“ popisuje chyby při resuscitaci Jaroslava Marková, ředitelka Oblastního spolku Českého červeného kříže Praha 1.
„Jak ukazují evropské průzkumy, správně poskytnout první pomoc umí pouze 5 až 10 % lidí. Hlavní problém je v tom, že většina občanů prošla kurzem první pomoci naposledy na základní škole. To je potřeba změnit. Správně podaná první pomoc může zachránit život. Proto není od věci si první pomoc připomenout.
• zjistíme stav vědomí, dechu a průchodnost dýchacích cest
• voláme 155
• začneme masáží srdce a umělým dýcháním v poměru 30:2 (30 stlačení 2 výdechy) do doby příjezdu záchranné služby
• začne-li postižený dýchat, uložíme ho do stabilizované polohy a počkáme na zdravotníky
Čtyři kroky, které mohou rozhodnout o tom, zda postižený přežije nebo zemře.
Vložit komentář