Rodiče, jejichž dítě je z kočárku nemůže sledovat, se svými potomky méně mluví a miminka jsou prý vystresovanější. Studie zjistila, že 62 procent z pozorovaných dětí cestovalo v kočárcích bez možnosti sledovat obličej dospělého, který je vezl. Větší děti ve věku jeden až dva roky na tom byly ještě hůř, takový kočárek mělo 82 procent z nich.
Studii vypracovala Suzanne Zeedyková z univerzity v Dundee společně s dobročinnou organizací National Literacy Trust. Na hlavních třídách 54 měst po celé Británii bylo sledováno 2722 párů rodič – dítě.
Při speciálním pokusu ve městě Dundee strávily děti půl cesty v kočárcích, odkud nemohly sledovat obličej rodiče, a druhou polovinu cesty byly otočeny tváří ke svým matkám. Jen jedno dítě se smálo při cestě, kdy matku nevidělo, v opačném případě se jich smála polovina.
Když děti mohly matky sledovat, poněkud jim klesla průměrná rychlost srdečního tepu a také dvakrát častěji usínaly. To by podle Zeedykové mohlo znamenat nižší úroveň stresu.
Rodiče s kočárkem umožňujícím kontakt z očí do očí dvojnásobně často se svým potomkem hovořili. Celkově však s dítětem mluvilo jen 22 procent z pozorovaných rodičů.
„Pokud děti tráví významný čas v kočárku, který jim znemožňuje snadnou komunikaci s rodičem, navíc ve věku, kdy se jim rozvíjí mozek více než kdy jindy, má to negativní dopad na jejich rozvoj,“ tvrdí Zeedyková.
„Naše experimentální studie ukázala, že prostým otočením kočárku se zdvojnásobí objem komunikace mezi rodičem a dítětem,“ dodala.
Studie prokázala, že pro mnoho současných dětí je život v kočárku emočně plochý a možná i stresující. „Stresované děti vyrostou ve stresované dospělé,“ uvedla vědkyně, která chce prosadit rozsáhlejší výzkum, aby se rodiče mohli co nejlépe rozhodnout, co je pro rozvoj jejich dítě nejlepší.