Spirulinu, slanou sladkovodní sinici, sbírají ve vodách jezera v Čadu desítky žen. Ke krásně zelené rostlině se shýbají v rámci projektu podporujícím další využití a vývoz tohoto produktu bohatého na živiny. Napsala o něm agentura AFP.
„Zázračná plodina, plodina století! Má 70 procent proteinů, je to pět až desetkrát víc než maso, má vitamíny A a B12…“, rozplývá se Mahamat Sorto, koordinátor Projektu Spirulina, který podpořila Evropská unie a Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO).
„Předci, kteří neznali její výživovou hodnotu, ji užívali jako lék nebo na léčbu kožních nemocí. Chceme rozšířit její využití, protože může sloužit jako potrava v regionu, který trpí podvýživou, a také zpeněžit výrobek, který může mít celosvětový úspěch,“ tvrdí Sorto.
Kolem Čadského jezera „roste“ spirulina, napůl řasa (je totiž schopna fotosyntézy) a napůl baktérie (protože nemá buněčné jádro), v nádržích a vypouští přitom odér, který doopravdy není moc příjemný.
Dříve ji ženy sbíraly ve vodě, sušily ji na písku a pak z ní vyráběly placičky. Dnes spirulinu díky projektu filtrují, cedí, zhušťují a suší, aby se z ní pak dělaly špagety, dorty nebo vitamínové tablety.
Dřívější způsoby využívání nechávaly v plackách mnoho nečistot. Vyvinuli jsme techniku, která s ní nakládá kvalitněji, vysvětluje Sorto.
Trh se teprve rodí. Každoročně se na něj dostane asi 400 tun, které vyrobí 1500 žen. Vývoz může začít po získání licence. Spirulina by se tak mohla stát luxusním kosmetickým zbožím nebo potravinovým doplňkem v bohatých zemích.
Cena za kilo vyskočila z tisíce na 5000 franků CFA, tedy franků sdružení 12 bývalých francouzých afrických koloniích (asi z 40 na 200 korun). V regionu, kde příjmy lidí živících se často rybařením klesají kvůli zmenšování povrchu jezera a úbytku ryb v něm, je to dost peněz.
„Dokážu vydělat až 100.000 CFA měsíčně (asi 4040 korun),“ raduje se Arsa Abdoulayeová zvaná Baana, matka osmi dětí. „Teď to budu já, kdo bude doma poroučet,“ ujišťuje a ženy, které kolem ní sbírají spirulinu, se usmívají. Ukazuje kroužek v nosní dírce a upřesňuje: „Je ze zlata a byla jsem to já, kdo ho koupil!“
Baana sbírá spirulinu každý den od 6:00. Od 10:00 do poledne sinici dále zpracovává a pak se vrátí domů a stará se o domácnost.
„Dříve jsme ji často nejedli, ale nyní ano, od té doby, co víme, že je zdraví prospěšná,“ tvrdí a dušuje se, že její děti velmi slanou řasu jedí bez donucení. „Milují to!“
Ženy i projekt se již setkaly s problémem Čadského jezera, které kvůli nadměrné spotřebě vody i oteplování planety za 50 let ztratilo takřka čtvrtinu rozlohy. Některé oblasti, kde lidé dřív nacházeli vodu a spirulinu, vyschly. „Jednou bude sucho všude,“ říká Baana, do té doby však budeme pracovat.
Vložit komentář