To nyní Ministerstvo zdravotnictví ČR ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami změnilo. Od příštího roku bude pošta roznášet do schránek těch, kteří na své zdraví příliš nedbají, obálky s jedním z osmi typů zvacích dopisů. Současně bude spuštěna i informační kampaň, která je cílena na laickou veřejnost. Její podoba zatím není známa, ale konkrétní vizuály a spoty budou pod supervizí zainteresovaných odborných společností. Zdravotní pojišťovny rozešlou přes 1 800 000 pozvánek v první etapě a ty, které zvací dopis hodí do koše, pozvou znovu. Celkem bude rozesláno na 3, 5 milionu obálek, které vyzvou občany ke screeningu. Pozvánky budou rozesílány na adresy těch, u jejichž rodného čísla v evidenci pojišťovny chybí kód preventivního onkologického vyšetření: mamografického, ssreeningu karcinomu děložního hrdla a kolorektálního karcinomu.

Screeningové programy

O významu depistáže onkologických onemocnění není nutné odbornou veřejnost přesvědčovat. V současnosti v ČR probíhají tři celoplošné screeningové programy:

1. Screening karcinomu děložního hrdla, na který má nárok každá žena od 15 let jednou ročně. Účast vyčíslil předseda Sdružení soukromých gynekologů ČR, MUDr. Vladimír Dvořák na 54,8 % žen. Úspěchem bylo zpřísnění kvality laboratorního zpracování stěrů, které smí nyní provádět jen akreditované cytologické laboratoře s pravidelným auditem kvality (od roku 2008). Screening má preventivní charakter, je zaměřen na plně kurabilní prekancerózy, jejichž diagnostika nevyžaduje invazivní vyšetření. Přesto je výskyt karcinomu děložního hrdla v ČR ve srovnání se západními státy EU po desetiletí vysoký, i když v posledních letech křivky incidence a mortality mírně klesají. Ročně je zjištěn karcinom čípku u necelých 1000 žen a kolem 400 žen v důsledku této onkologické diagnózy zemře.
2. Mamografický screening – jeho akreditovaná a vysoce kvalitní podoba se datuje od roku 2002. Na mamografické vyšetření má právo každá žena od 45 let každé dva roky bez horní věkové hranice. K mamografickému vyšetření referuje ženu praktický lékař nebo gynekolog.Prof. MUDr. Jan Daneš, CSc., garant projektu, komentuje vývoj nálezů velmi pozitivně. Od počátečních let systematického screeningu, kdy byl zaznamenána incidence karcinomu prsu, a to i v pokročilých stadiích (byl zvýšen jejich záchyt), se v posledních letech daří diagnostikovat většinu nádorů ve stadiu I nebo II, kdy je naděje na plné vyléčení velmi vysoká (nad 90 %). Přestože je síť mamárních center v ČR dostatečně hustá, část screeningů je prováděna stále na neakreditovaných pracovištích bez garance kvality (šedý screening). V posledním roce činí účast českých žen ve screeningu 54,4 %. Klesá poměr incidence k mortalitě a v posledních letech klesá mírně i incidence.
3. Kolorektální screening je nejmladším (provádí se od roku 2000, v roce 2006 byl založen registr screeningu CRC, od roku 2009 existují podle Věstníku MZd centra pro screeningovou kolonoskopii), ale jeho metodika je obdivována na celosvětové úrovni. Týká se žen i mužů od 50 let. Do 55 let se provádí test na okultní krvácení (TOKS) jednou ročně u PL nebo gynekologa. V 55 se klient může rozhodnout pro screeningovou kolonoskopii, která následuje též vždy po pozitivním TOKS. Guajakové TOKS jsou v současnosti považovány za nedostatečně kvalitní pro častou falešnou pozitivitu, čímž se jejich nižší cena prodraží (následnou kolonoskopií), o psychické zátěži suspektního nemocného nemluvě. Autoři současné podoby screeningového programu: Profesor MUDr. Miroslav Zavoral, Ph.D., za gastroenterologickou společnost a doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D., za praktické lékaře udávají, že ve sreeningovém registru CRC jsou v současnosti údaje zhruba o 100 tisících screeningových kolonoskopiích, v 35 000 případech byl nalezen adenomový polyp a ve 4 000 karcinom, většinou v časném stadiu. Celkové pokrytí cílové populace screeningem CRC je 24,8 %.

Záleží na vyhodnocení screeningu

Sledování výsledků screeningu je možné díky registrům. Správa a zpracování dat náleží Institutu biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity. Doc. RNDr. Ladislava Duška, Ph.D., ředitele uvedené instituce, je možné považovat za spoluautora a „otce“ idejí auditovaného a evaluovaného screeningu v ČR. I díky němu se všechny tři screeningy spojují do společného programu adresného zvaní, který je kryt finančními zdroji z evropských fondů. V současnosti jde o „pilotní projekt“ do roku 2015 a bylo by velmi smutné až beznadějné, kdyby tímto rokem skončil. „Musíme prokázat takový úspěch, aby nám Brusel poskytl další finance, nebo budeme muset najít prostředky u nás v Česku. Kdyby měl projekt adresného zvaní skončit po necelých dvou letech, nemělo by cenu jej vůbec spouštět a naše mnohaleté úsilí, tisíce hodin jednání by byly naprosto zmařeny,“ komentoval uvádění projektu doc. Dušek.

Co můžeme od adresného zvaní čekat?

Otázka to je kontroverzní a jednoznačná odpověď neexistuje. K největším obavám patří ta, že se nestane vůbec nic. Značná část těch, kdo nemají prevenci v lásce, dopis jednoduše hodí do koše. Zdravotní pojišťovny mají vyčísleny alternativy, že na výzvu správně zareaguje deset až optimistických padesát procent vyzvaných. Chování českého národa je však nepředvídatelné.

Pokud se počet účastníků ve screeningu zvýší, pak první data by se dala hodnotit jako nepříliš pozitivní: zvýší se incidence všech typů nádorů a to i v pokročilých stadiích, vzrostou výdaje na primární péči, protože dopisy budou vyzývat k návštěvě lékaře první linie – tedy praktika, či gynekologa, který nejenže doporučí následné speciální screeningové vyšetření, ale provede i další preventivní intervence z hlediska nejčastějších civilizačních onemocnění (hypertenze, diabetu, kardiovaskulárních chorob atp.). Zjištěné skutečnosti jak v ordinaci praktického lékaře, tak mamografických a laboratorních pracovišť povedou k dalším výkonům a k léčbě, což náklady na zdravotní péči v první etapě značně zvýší. Teprve po letech (sedmi, osmi??) se začne trend křivek incidence a výdajů na zdravotní péči onkologických onemocnění zohledněných ve screeningových programech obracet a není možné přesně předpovědět, v jakém horizontu přinesou úsporu zdravotním pojišťovnám.

Jasné je jediné, pokud by se tento „radikální řez“, který učinilo ministerstvo zdravotnictví, odkládal, situace by se zhoršovala a náklady na skutečně drahou onkologickou léčbu by každým rokem vzrůstaly. Díky pokroků v terapii přežívá déle větší počet vážně nemocných onkologických pacientů v horizontu let, jejichž léčba stojí částky pohybující se kolem milionu korun za rok. Včasná léčba je nesrovnatelně levnější, záchyt v počátečním stadiu je z vysokého procenta plně kurabilní, nemocní kromě dispenzarizace nevyžadují speciální finančně náročnou péči. Kvalita života plně vyléčených pacientů v porovnání s nemocnými, kteří jsou léčeni pro pokročilé a nevyléčitelné stadium, nelze snad ani porovnat. V této chvíli je však předčasné predikovat, kolik stovek milionů, či kolik miliard si vyžádá zavedení adresného zvaní, a nejde jen o poštovní známky na obálky. Lékaři první linie by se však mohli připravit, že na dveře jejich ordinací zaklepe více pacientů.