„Není to příliš známý a populární sport. Spousta mladých lidí, kteří se věnují moderním sportům, to považuje za něco nereálného. Myslí si, že to je záležitost spíš pro starší a že je to dokonce škodlivé,“ řekl o svých zkušenostech devatenáctiletý student Filip Koudelka. Sám se prý pro otužování rozhodl „kvůli sázce“. „Nikdo mi nechtěl věřit, že to zvládnu. Všichni se mi smáli,“ prozradil motivaci.

Podle něj má v sobě tato aktivita určitý adrenalinový náboj. „Ze začátku určitě. Člověk jde do neznáma,“ uvedl. Když pak získá určité zkušenosti, motivující je prý zdolávání náročnějších sportovních cílů, než je pouhé kondiční plavání.

Mladý muž se zkoušel otužovat nejprve doma na zahradě s pomoci hadice se studenou vodou. Pak se odhodlal do ledové vody v podolském bazénu. „Plavčíci to ale neviděli rádi,“ vzpomíná. Přihlásil se proto do organizace, která podobné nadšence sdružuje. Loni v prosinci se zúčastnil vánočního Memoriálu Alfreda Nikodéma u Národního divadla, který organizuje Česká otužilecká unie. „Byl to skvělý zážitek. Panuje tam nádherná atmosféra,“ vzpomíná.

Dvacetiletá studentka fyzioterapie na pražské lékařské fakultě Zuzana Krchová se prý chtěla otužovat odmala. „Viděla jsem však, že to většinou provozují senioři a kamarádi ani rodiče mě nepodporovali,“ vypráví o své cestě k zimnímu plavání. Pak našla spřízněnou duši. Když zjistila, že jeden z jejích kamarádů si chce zaplavat s „nikodémovci“, rozhodla se vyzkoušet ledovou vodu také.

Jako jediná dívka se Krchová letos v lednu ponořila do nevlídné Vltavy pod Karlovým mostem, když se tam devět plavců odhodlalo proplout dvě stě metrů před zraky ohromených turistů. Začátky ale prý byly krušné. „Poprvé jsem uplavala jen asi 15 metrů. Myslela jsem, že to vzdám. Druhý den to ale bylo lepší,“ vzpomíná. Než se spolu s členy České otužilecké unie vydala koncem loňského roku před Národní divadlo, trénovala několik měsíců.

„Mám hodně kamarádů, kteří sportují. Jen málokdo ale chce dělat tak extrémní sport,“ říká Krchová. Také sama se prý musela trochu překonávat. „Měla jsem deprese z toho, že ve studeném bytě musím pod studenou vodu. Musela jsem však, když jsem se rozhodla, že budu plavat,“ uvedla cílevědomá dívka. Motivovalo ji i zdravotní hledisko. „Měla jsem problémy s imunitou a má se za to, že otužování na to pomáhá. To se mi potvrdilo,“ dodala. Upozornila však, že jde o velkou zátěž a člověk by se na tuto aktivitu měl náležitě připravit.

„Ochlazují se prsty na rukou a nohou. Člověk je přestane cítit. Krev se totiž stahuje z periferního oběhu,“ vysvětluje reakci organizmu na ledovou vodu. Když z vody plavec vyleze, krev se vrací do končetin a charakterizuje se to silnou třesavkou. „Člověku je strašná zima. Nejde to ovládnout, ani vypít hrnek s čajem nedokáže,“ popisuje stav. Hodně podle ní záleží na koncentraci. „Je to taková meditace,“ míní. Nakonec je to podle ní „úžasný pocit“. „Člověk se cítí uvolněný, je jako znovuzrozený,“ tvrdí nadšeně.

Přestože se mladí lidé věnují otužování s nadšením, velký boom svých vrstevníků nečekávají. „Člověk musí nasadit velkou vůli,“ říká Koudelka. Sám je odhodlán vydržet. „Mám velkou rezervu. Rád bych plaval i delší tratě,“ říká mladý muž, jenž si v únorové zimě vystačí v triku s krátkým rukávem. Oba plavce lákají i závody profesionálů, které ovšem začínají na tratích od 500 metrů. „Zatím plaveme pro radost. Je to přátelství, žádná rivalita tam nepanuje,“ tvrdí.

Spíše než mráz prý problémy otužilcům způsobuje vítr. „Může být zdánlivě větší teplo, ale tělo se víc ochlazuje,“ říká Krchová. Líbí se jí ovšem, když je na břehu sníh. „Bez sněhu ten efekt není tak dokonalý,“ dodává.

Věrnými společníky milovníků zimního plavání jsou labutě, kachny i zvědaví pejskaři. „S labutěmi máme dobré vztahy. Trochu syčí, ale jsou přátelské,“ směje se Krchová. Zvykla si i na to, že je při tréninku středem pozornosti lidi, kteří se na břehu procházejí. „Vnímají nás možná trochu jako jako blázny. Také bych se ale asi dívala,“ připouští.