Podle teorie z roku 1956 je stárnutí důsledkem postupného poškozování buněk peroxidy, které se nazývají také volné radikály. Antioxidanty údajně tyto volné radikály likvidují a omezují škody na buňkách.
Nicméně studie vědců z UCL zveřejněná v odborné revue Genes and Development vliv antioxidantů na stárnutí zpochybnila. „Dokazuje, že když se snažíte zvýšit úroveň antioxidantů, nemá to na stárnutí pravděpodobně žádný vliv,“ řekl vedoucí týmu David Gems.
Jeho tým použil k experimentu hlístice Caenorhabditis elegans (Háďátko obecné). Pozměnil geny těchto červů tak, že vylučovali protilátky likvidující volné radikály. To jim teoreticky mělo prodloužit život, ale tyto hlístice žily stejně dlouho jako ostatní.
Vědci použili tyto hlístice kvůli tomu, že mají řadu genů stejných jako člověk. Především ale žijí jen několik dní a vědci mohou relativně rychle analyzovat výsledky pokusů.
„Je možné výrazně posílit obranný mechanismus a přesto to stárnutí neovlivní,“ řekl Gems. „Faktem je, že základním mechanismům stárnutí příliš nerozumíme. Teorie volných radikálů zaplňovala mezeru v našich vědomostech 50 let, ale nyní ji už nepodporují důkazy. Pokud peroxidy mají nějaký vliv, tak jen omezený. Nejsou hlavní příčinou procfesu stárnutí.“
Zdůraznil nicméně, že zdravá a vyvážená strava je důležitá pro omezení rizika mnoha nemocí vyššího věku, jako jsou rakovina, cukrovka či osteoporéza.