Těžké stadium artrózy, závažné poškození úrazem nebo revmatické onemocnění si může vynutit tzv. „tepku“, čili totální endoprotézu, kdy se pacientovi nahradí kyčelní kloub i s kloubní jamkou.

Co má v našem těle za úkol kyčelní kloub a co všechno se mu může stát?

Je to jeden z největších kloubů v našem těle, spojuje dolní končetinu s pánví. Pomocí tohoto kloubu člověk chodí, stojí, udržuje rovnováhu a tím pádem je to kloub velmi namáhaný. Každý den se musí mnoho tisíckrát pohnout, abychom mohli udělat krok, otočit se, zvednout kapesník ze země a tak dále. Samozřejmě, i když je k tomu kyčelní kloub uzpůsoben, opotřebovává se a zvlášť, pokud máme nadváhu nebo jsme měli nějaký úraz, může se začít ozývat bolestmi.

Je možné, abychom si nějakým způsobem své kyčelní klouby preventivně opečovávali?

Nechtěl bych říct, že o kyčelní kloub bychom se měli doslova bát. Pokud se člověk příliš bojí o svoji tělesnou schránku, není to dobrý postup. Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou kloubu pomůžeme, je určitě nemít nadváhu a zbytečně ho nepřetěžovat. Vztáhnul bych to na současný přístup ke sportu a snahu sportovat co nejvíce, i když třeba nejsme vhodným typem pro daný sport, nemáme pro něj předpoklady, anebo začneme sportovat ve chvíli, kdy už jsou na kloubu určité změny, a nedbáme, že tělo vysílá varovné signály, kdy kloub pobolívá.

Nadváha a nadměrné zatížení jako poškozování kyčelního kloubu – tomu se dá rozumět. Ale neprobíhá u něj – bez našeho souhlasu – také degenerační proces vlastně už od mládí?

Ano, kyčelní kloub, stejně jako jiné klouby v našem těle, podléhá určitému stárnutí a tato degenerace s sebou nese zhoršování kvality chrupavky, která pokrývá kostní kloubní plochy. Jak začíná chrupavka stárnout, snižuje se její výška a pomalu se rozpadá. Už není tak pružná, krásná, lesklá jako v mladém věku, naopak začíná být křehká a kloub na toto všechno začíná reagovat. Organismus se brání, začínají postupně vznikat po stranách výrůstky a omezuje se hybnost kloubu. My to poznáme tak, že začneme trpět bolestmi. Zároveň zjistíme, že najednou už nemůžeme udělat takový pohyb, jaký jsme běžně mohli udělat dřív. Nemůžeme nohu tolik ohnout, vytočit. A to jsou všechno známky degeneračního procesu, artrózy. Artróza může zavinit to, že postupně chrupavka z kloubu zcela vymizí a kloub ztuhne natolik, že se s ním už nedá hýbat.

Z kosmetiky známe termíny jako je kolagen, elastin. Tyto složky se přidávají do různých kosmetických produktů a slibují, že po nich bude naše pokožka opět hedvábná a krásná, vypnutá. Proto, že se jí dodají látky, které sama dříve obsahovala a ony v průběhu let mizejí. Nedá se takováto „výživa“ poskytnout i kloubu a jeho chrupavce?

Takové snahy tady opravdu jsou. Vymyslet způsob, jak zbrzdit, zmírnit projevy artrózy. Úplně zastavit průběh artrózy ale neumíme, a tak se snažíme proces stárnutí alespoň zpomalit. Existují samozřejmě léčivé přípravky, ať už na bázi nějakých nutričních doplňků nebo jsou tu přímo léky, které jsou zahrnuty v tzv. registraci a mohou být jak ve formě tablet, tak ve formě injekcí, které se vpravují přímo do kloubu. Dříve to bylo i do svalu, ale od těch už se upustilo. Přípravky tedy máme, ale ony kloub stejně nedokážou vyléčit. Hlavně v raných stadiích artrózy však pomůžou k tomu, že se stadium, kdy už nás to začíná moc bolet, alespoň trochu oddálí.

Pokud se artróza plně rozvine a kyčelní kloub opravdu ztuhne, co se pak dá udělat pro to, aby člověk zase mohl normálně chodit?

To už je pak práce pro ortopedy, kteří přijdou s operačním řešením. Spočívá ve výměně neboli náhradě kloubu. Mezi pacienty se tomu říká „tepka“ čili totální endoprotéza. Ta může být jak u kyčelního, tak i u jiných kloubů v těle.

Totální endoprotézu u nás proslavil hlavně primář Sova z Nemocnice na kraji města. Zvykli jsme si na ten termín, ale ve skutečnosti o něm mnozí asi až tolik nevíme. Mohl byste to vysvětlit?

Jde o to, že my hlavici kyčelního kloubu, tedy tu část, kterou končí stehenní kost, odstraníme a do dutiny stehenní kosti vpravíme komponentu, na které je nasazena hlavice umělá. Ta pak komunikuje s umělou jamkou, kterou jsme vložili do původní kloubní jamky v pánvi. Zpravidla to krásně to funguje a valná většina pacientů je pak nadmíru spokojena.

Znamená to, že umělý kloub pak dokáže fungovat stejně jako ten původní?

Dalo by se říct, že bude fungovat téměř stejně. Samozřejmě záleží na anatomických podmínkách, na stupni poškození kloubu, na kondici pacienta, na kvalitě jeho kostní a svalové tkáně.

Taková operace, resp. pooperační stav ale musí ohromně bolet?

Nemůžu říct, že to nebolí, ale první fáze po operaci není tak hrozná, protože lékaři převážnou část bolestí utlumí opiáty. Pacienti většinou první dva dny leží na jednotce intenzivní péče, kde jsou pod pečlivým dohledem personálu. Poté jsou přeloženi na standardní oddělení, kde začíná druhá fáze, která spočívá v rozhýbání nového kloubu. Rehabilitační pracovníci s pacientem intenzivně cvičí, učí ho chodit, snaží se, aby kloub byl v dalším období plně funkční a pohyblivý. Podle slov našich pacientů je to daleko příjemnější než bolesti, kterými se trápili před operací.

Pane primáři, je opravdu nezbytné měnit celý kloub? Nebylo by šetrnějším řešením, kdyby se na ten stávající, opotřebovaný, nasadila nějaká hladká čepička, která by v jamce hladce a plynule klouzala?

Taková myšlenka napadala lékaře už v dobách, než se začaly dělat totální endoprotézy takové, jaké se používají dnes. Tuším, že to bylo už v roce 1917, kdy se objevila první snaha o řešení destrukce kyčelního kloubu. Pak se postupně pokračovalo v různých pokusech, v roce 1944 vznikla dočasná náhrada tohoto kloubu, ale nefungovalo to ideálně. Je potřeba si uvědomit, že nejen hlavice propadne artróze, ale stejný proces postihuje i jamku. Takže pouhé nasazení čepičky na poškozenou hlavici kyčelního kloubu nefunguje, pacient by se nám brzy vrátil zpátky.

Není na překážku při výměně kyčelního kloubu, pokud pacient trpí osteoporózou čili řídnutím kostí?

Osteoporóza není kontraindikací k provedení takového výkonu, pokud to není opravdu hraniční stadium. Naopak bychom mohli říci, že v okamžiku, kdy implantujeme endoprotézu pacientovi, který má nějakou poruchu kvality kosti, osteoporózu nebo revmatoidní artritidu, dochází u něj spíše ke zkvalitnění kostní tkáně. Je to způsobeno tím, že pacient může normálně našlapovat, zatěžovat končetinu, kloub ho nebolí a organismus se začne chovat znovu tak, jak by se chovat měl. Pacient se rozhodně nevrací s tím, že by se mu endoprotéza uvolnila z důvodu, že má osteoporózu.

Jak dlouho umělý kloub vydrží, jaká je jeho životnost? A – v případě, že měníte kyčelní kloub mladému pacientovi, tudíž jich zřejmě bude za svůj život potřebovat více – je možná další výměna?

V počátečních dobách aloplastiky se říkalo: „Počkejte, paciente, až to skutečně bude moc bolet, abychom to už víckrát nemuseli vyměňovat.“ Jak postupuje technologie a vytvářejí se stále nové postupy, vymýšlejí se nové materiály, které pronikají pochopitelně i do našeho oboru, a endoprotézy se vyvíjejí. Změnili jsme poněkud původní přístup, už se nesnažíme pacienty dotlačit do posledního stadia. Naopak, dnes je základní myšlenka taková, aby si pacient endoprotézu „užil“. Aby si skutečně dokázal užít toho, že pohyb pro něj není bolestivý a může se vrátit ke svým aktivitám. Je to umožněno i tím, že jsme schopni endoprotézu vyměnit. Je strašně těžké říct, jestli endoprotéza vydrží pět, deset nebo dvacet let. My se domníváme, že současné implantáty, které používáme, mají životnost kolem patnácti let. Nikdo z nás to ale neví přesně, protože tyto implantáty se nepoužívají tak dlouho, abychom si byli odhadem naprosto jisti.

Jak rychle pacient může totální endoprotézu získat, jak dlouhá je čekací doba na zákrok?

Čekací doba je různá, řekněme od tří do šesti měsíců. Někdy to bývá i několik let. Záleží na stavu pacienta, na stupni jeho obtíží, které nás pak vedou k rozhodnutí, kdy je nejlepší kloub nahradit.