Nespokojený pacient má k dispozici v zásadě čtyři možnosti postupu. Tím prvním je podání stížnosti u vedoucího zdravotnického zařízení či u zřizovatele zdravotnického zařízení. Druhým je podání disciplinární stížnosti k některé z profesních samospráv, typicky k České lékařské komoře.

Pokud má pacient zájem především na odškodnění způsobené újmy na svém zdraví, měl by zvolit občanskoprávní žalobu. Než tak učiní, je vhodné, aby se písemně obrátil na zdravotnické zařízení s výzvou k dobrovolné náhradě způsobené škody a stanovil mu přiměřenou lhůtu pro odpověď. V některých případech, zejména je-li způsobená újma zcela nesporná, zdravotnické zařízení rychle zareaguje a pomocí mimosoudního jednání se zdaří dospět k dohodě o náhradě škody, která je přijatelná pro pacienta i pro nemocnici. Nestane-li se tak, nezbývá než žalobu podat. V takovém případě má budoucí žalobce dvě možnosti volby. Může zdravotnické zařízení žalovat na náhradu škody podle §420 a násl. Občanského zákoníku, podle kterých je možno domáhat se náhrady skutečně vzniklé škody, včetně ztráty na výdělku, nákladů spojených s dalším léčením, bolestného, náhrady ztížení společenského uplatnění a ušlého zisku. Další možností je žaloba na ochranu osobnosti podle §11 a násl. Občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení platí, že každý má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Dojde-li k neoprávněnému zásahu do některých z těchto osobnostních práv (například pokud lékař v rozporu se svou povinností mlčenlivosti vyzradí citlivé údaje o pacientově onemocnění a ten tak utrpí újmu na svém soukromí či rodinném životě), je možno domáhat se odstranění následků takového zásahu a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění. Tímto zadostiučiněním nemusí být vždy vyplacení finanční částky, někdy může být vhodným zadostiučiněním například omluva. Pokud by však došlo k vážnému zásahu do osobnostních práv, má pacient právo na náhradu této nemajetkové újmy v penězích.

Čtvrtou možností postupu, mezi veřejností patrně nejlépe známou, je podání trestního oznámení. Tento postup je však třeba využívat výhradně tehdy, došlo-li k mimořádně nebezpečnému jednání, jakým je například těžké opilství lékaře mající za následek chybu při operaci, nebo případy, kdy zdravotník úmyslně poškodí pacienta. Přestože i z újmy na zdraví způsobené následkem běžné nedbalosti či nedostatečných schopností zdravotníka může být teoreticky vyvozen trestní postih, v naprosté většině takových případů nakonec k odsouzení zdravotníka nedojde. V těchto případech je proto vhodnějším postupem podání občanskoprávní žaloby na náhradu škody.