Dlouhá doba mezi uplatněním nároku žalobou a vynesením pravomocného rozsudku soudem je jednou z nejnepříjemnějších komplikací, se kterými se žalobci setkávají. Zpravidla se nepodaří, aby byl spor soudem vyřešen za dobu kratší než jeden rok. Výjimkou bohužel nejsou ani řízení, která se vlečou i déle než pět let. Tato fakta jsou silným podnětem pro řešení sporů mimosoudní, smírnou cestou, je-li to alespoň trochu možné.

Délka konkrétního řízení je do značné míry ovlivněna složitostí případu a tím, jak dobře je žalobní návrh připraven. Po podání žaloby a zaplacení soudního poplatku trvá zpravidla několik měsíců, než je nařízeno jednání před soudem. Během této doby soud vyzve žalovanou stranu, aby se k věci vyjádřila a případně pro podporu svých tvrzení navrhla důkazy. Mají-li být vyslechnuti svědci, je třeba, aby byli v dostatečném předstihu obesláni s pozvánkou k jednání. Jediné jednání před soudem stačí k provedení všech důkazů a vynesení rozsudku jen málokdy; strany často po vyslechnutí pozvaných svědků navrhnou další důkazy, za účelem jejichž zajištění a provedení je zapotřebí jednání odročit. Po shromáždění většiny důkazů je zpravidla zapotřebí ustanovit znalce z oboru zdravotnictví pro posouzení správnosti léčebného postupu. Ten obvykle potřebuje na vypracování svého posudku několik týdnů, někdy i měsíců. Pokud soud prvního stupně vynese rozsudek, nemusí to ještě znamenat, že je řízení u konce. Když některá ze stran využije možnosti odvolání, řízení se protáhne o další měsíce kvůli jednáním před vyšší soudní instancí.

Pacient – žalobce může do značné míry délku řízení ovlivnit. Pokud již v prvním podání určeném soudu náležitě a srozumitelně popíše relevantní skutečnosti a opatří co nejvíce důkazů, je pravděpodobné, že soud rozhodne rychleji. Naopak, pokud strany sporu dodávají při každém jednání stále další a další důkazní materiál, délka řízení i jeho finanční náročnost výrazně vzrůstá.