Jen málokomu z Čechů se podaří doma strávit poslední týdny svého života. Přitom doma by si přálo zemřít 78 procent lidí, 88 procent je také ochotno se o své blízké postarat a rovněž stejný počet zdravotníků považuje domácí prostředí za nejlepší místo pro umírající pacienty. Plyne to z průzkumu agentury STEM/MARK, která ho vypracovala pro hospicové občanské sdružení Cesta domů.
Rodinu kolem sebe by chtělo mít na konci života 69 procent lidí a 45 procent partnera, zdravotníky by se rádo obklopilo pět procent občanů. Zcela samo chce umírat 14 procent lidí, většinou jsou to starší občané.
Tří čtvrtiny zdravotníků tvrdí, že je možné se doma dobře postarat o umírajícího, a to zejména s pomocí speciálních hospicových týmů, jejichž členem je lékař. Domácích hospiců je ale málo, nemají legislativní podporu a pojišťovny jejich péči nehradí, uvedli autoři průzkumu a doplnili, že díky této mobilní paliativní péči by ani většina pacientů nemusela být v nemocnici. „Podpora rodiny v péči o umírajícího blízkého je ze strany státu rovněž velmi nízká, chybí například pracovní volno, pružnější systém finanční pomoci atd.,“ uvedli analytici.
Lidé podle nich tak nejčastěji umírají v léčebnách dlouhodobě nemocných (LDN), domovech důchodců, v nemocnicích a dalších obdobných zařízeních. Přitom 69 procent dotázaných uvedlo, že si nepřeje zemřít v LDN, o nemocnici to prohlásilo 45 procent lidí a o hospici 42 procent. V domácím prostředí nechce umírat 15 procent Čechů.
Na umírání se podle průzkumu lidé nejvíce bojí bolesti, což uvedlo 46 procent dotázaných, polovina lidí si smrt spojuje se ztrátou důstojnosti a soběstačnosti, pro 35 procent je těžké i odloučení od blízkých. Sedm procent Čechů se nebojí ničeho.
Devadesát procent zdravotníků a 77 procent populace je přesvědčeno, že o smrti se ve společnosti dostatečně nemluví. Dvě pětiny lidí ale i tvrdí, že je pro ně těžké o tom mluvit. Většina zdravotníků by ale o umírání hovořila už s dětmi, třetina z nich by probírala toto téma s dětmi ve věku deset až 14 let, u předškolních dětí a šesti až devítiletých by začala shodně čtvrtina zdravotníků. Podle 12 procent zdravotníků by se o tom s dětmi nemělo vůbec mluvit, mezi veřejností je téhož názoru 42 procent lidí.
Zdravotnici si rovněž myslí, že smrt je tabu, protože lidem chybí přímá zkušenost s umíráním jejich blízkých, rodiny toto téma dlouhodobě opomíjí a neřeší a mají ze smrti strach. Občané hlavní důvod tabuizování smrti vidí ve strachu z ní. V porovnání se zdravotníky si ale také častěji myslí, že vůbec nejde o tabu.
Podle průzkumu je zřejmé, že lidé vědí, že je možné končit život dobře a doma, což berou vážně i zdravotníci. Lidé jsou rovněž ochotni se do péče o umírající blízké zapojit a pokládají to za dobré. Jen osmina lidí by nepečovala o svého blízkého. Jako důvody uváděli, že by to psychicky nebo finančně nezvládli nebo že by nevěděli, jak se starat.
Podle průzkumu za poslední roky ale přibylo hospiců, tedy zařízení, v nichž se pracovníci starají o nevyléčitelně nemocné a umírající. Umírají v nich čtyři procenta lidí. Kladně to hodnotí více než třetina zdravotníků. Občané ale mají o hospici stále „mlhavé“ představy. Osmapadesát procent lidí sice tvrdí, že ví, co je hospic, ale často ho chápou jako „něco mezi LDM a domovem důchodců“.
Zdravotníci hodnotí hospice z hlediska lékařské péče i psychické pohody umírajících lépe než nemocnice a LDM. Současně si ale 76 procent z nich myslí, že přání umírajících a jejich rodin jsou v českém zdravotnictví respektována. Mezi veřejností je o tom přesvědčeno „jen“ 45 procent lidí.
Průzkum se uskutečnil v červenci a zúčastnily se ho dvě skupiny dotázaných: 1006 zdravotníků a za obecnou populaci 1095 lidí starších 15 let.
Vložit komentář