Ve výzkumné práci, jejíž závěry byly zveřejněny v odborném časopise Psychology and Behavior, badatelé z Iowské univerzity tvrdí, že sůl může působit jako přírodní antidepresivum.
Experti nicméně varují, že nadměrné množství soli je spjato s vysokým krevním tlakem. Aby lidské tělo fungovalo, potřebuje sodík – chemickou látku, která spolu s chloridem tvoří sůl. Její nadměrný příjem a vysoký krevní tlak ale souvisejí se zvýšeným rizikem mozkové mrtvice a srdečního infarktu.
Podle britské Agentury pro standardizaci potravin (Food Standards Agency) by dospělý člověk neměl konzumovat víc než šest gramů soli denně.
Při testech prováděných na krysách odborníci zjistili, že zvířata s nedostatečným příjmem soli upustila od činností, které obvykle s oblibou vyvíjela – například pití cukrem slazených nápojů – protože v jejich mozcích stimulují libé pocity. A to je podle vědců známka deprese.
„Věci, které jsou normálně pro krysy příjemné, jim nepůsobily takové potěšení. To nás přivedlo k domněnce, že nedostatek soli a s ní související neovladatelná chuť na ni mohou vyvolat jeden z klíčových symptomů souvisejících s depresí,“ konstatovala šéfka vědeckého týmu Kim Johnsonová.
Ztráta potěšení z obvykle příjemných aktivit je jedním z nejdůležitějších příznaků psychické deprese, podotkla Johnsonová. Její tým podle ní také objevil náznaky toho, že by sůl mohla být návyková.
Jednou ze známek závislosti je konzumace nějaké látky vzdor její zjevné škodlivosti. Takže ačkoli lidé vědí, že by měli omezit příjem soli, málo solené jídlo jim připadá mdlé, proto si ho přisolují. Dalším výrazným aspektem závislosti je neovladatelná touha po něčem odpíraném.
Podle badatelů z Iowské univerzity jejich testy prokázaly obdobné změny v činnosti mozku v případě, že krysy nedostanou dostatek drog nebo soli. To nasvědčuje tomu, že potřeba soli a silná touha po ní může souviset s touž mozkovou dráhou jako potřeba drog, říkají.