Lékařské použití testosteronu se nedávno stalo vysoce kontroverzním tématem. Důvodem kontroverze byly otázky, týkající se případných neočekávaných rizik či naopak přínosů této léčby. Cílem konsenzuální konference bylo vyhodnotit testosteron, doplnit základní vědecké poznatky a poskytnout jasná odborná vodítka pro lékaře, klinické odborníky a veřejnost.

Setkání se konalo pod záštitou King’s College London a Mezinárodní společnosti pro studium stárnutí mužů (ISSAM) pod vedením Abrahama Morgentalera (Harvard Medical School) a místopředsedy Michaela Zitzmanna (profesor endokrinologie a andrologie na Westfálské Wilhelmově univerzitě v v Münsteru, Německo). Konference se účastnilo osmnáct expertů z deseti zemí a čtyř kontinentů.

Experti diskutovali o devíti  tématech z oblasti testosteronu

1. Nedostatek testosteronu (známý také jako hypogonadismus) je dobře popsaný zdravotní stav, mající negativní dopady na sexuální funkce, mužskou touhu a celkový zdravotní stav. Chybějící testosteron je rovněž spojený se zvýšenou úmrtností.

2. Symptomy a příznaky nedostatku testosteronu nastávají z důvodu nedostatku hormonu. FDA v USA doporučuje léčbu pouze mužům s velmi úzkým seznamem konkrétních základních příčin, i když pro doporučení neexistuje žádný vědecký základ. Léčba může pacientům s charakteristickými příznaky a znaky nízké hladiny testosteronu pomáhat bez ohledu na to, zda je příčina známá.

3. Nedostatek testosteronu je globálním zdravotním problémem. Doprovází ho obezita, diabetes, metabolické syndromy a snížená kostní minerální denzita. Tato data byla prezentována z různých regionů celého světa po celém světě.

4. Léčba testosteronem je efektivní, racionální a založená na důkazech. Testosteronová léčba byla podrobena důkladnému studiu a její přínosy byly vědecky prokázány. Například léčba testosteronem u vhodně vybraných pacientů výrazně zlepšila sexuální touhu a funkci, zvýšila svalovou hmotu, snížila tělesný tuk a zlepšila hustotu kostí. Z těchto poznatků vyplývá, že testosteron může také pozitivně ovlivňovat náladu a kvalitu života.

5. Neexistuje žádná univerzální testosteronová koncentrace, která bude spolehlivě fungovat u každého muže. Nelze tedy říci, u kterých mužů léčba bude fungovat, i když lékařská
doporučení poskytují podle výsledků krevních testů na testosteron vodítko pro to, kdo je vhodným kandidátem pro léčbu. Skupina odborníků se shodla, že řada biologických faktorů může ovlivnit způsob, jakým tělo reaguje na existující koncentrace testosteronu, např. různým počtem opakování sekvence CAG na genu androgenního receptoru, stejně tak jako může ovlivnit koncentraci molekul vazebného globulinu pro pohlavní hormon. Individualizace léčby je tedy z tohoto hlediska důležitá.

6. Neexistuje žádný vědecký podklad pro odepření terapie testosteronem mužům nad 65 let. Z přezkoumaných důkazů, prezentovaných na
zasedání vyplynulo, že muži starší 65 let v několika oblastech dobře reagují na léčbu testosteronem.

7. Důkazy neprokázaly zvýšené kardiovaskulární riziko spojené s léčbou testosteronem. Dvě nedávné studie, které vzbudily velký zájem médií, měly vážné nedostatky. Jedna špatně interpretovala data a vlastně tím prokázala méně kardiovaskulárních příhod u mužů, léčených testosteronem, než u těch neléčených.

Druhá studie prokázala prokázala, že testosteron má velmi nízký výskyt infarktů myokardu, ale neměla žádnou kontrolní skupinu. Více než sto dalších studií dokonce neprokazuje žádnou spojitost s kardiovaskulárními problémy. Ve skutečnosti nízká hladina testosteronu souvisí se zvýšenou mortalitou, výskytem onemocnění koronárních tepen a aterosklerózy. Několik studií u mužů s onemocněním srdce, které byly kontrolovány placebem, prokázaly významné přínosy léčby testosteronem.

8. Důkazy neprokazují ani zvýšené riziko rakoviny prostaty. Tato skutečnost znepokojovala lékaře přes sedmdesát let, i když byla založená jen na povrchních důkazech a neúplné znalosti příslušné biologie. Moderní vědecký výzkum však neprokázal žádnou spojitost vysoké hladiny testosteronu s rizikem rakoviny prostaty. V průběhu posledních několika let řada studií prokázala, že použití terapie testosteronem může být bezpečně použita i u některých mužů s rakovinou prostaty, ačkoli toto zůstává stále kontroverzní.
9. Hlavní výzkumnou iniciativou je prozkoumat výhody terapie testosteronem u kardiometabolických nemocí. Nízké hladiny testosteronu souvisí se zvýšeným rizikem pozdějšího vzniku diabetu nebo metabolického syndromu, stavu, který predisponuje ke kardiovaskulárním problémům. Testosteronová terapie opakovaně prokázala pozitivní vliv na obezitu, regulaci krevního cukru a metabolického syndromu. Několik studií prokazuje pozitivní vliv na srdeční problémy. Všechny tyto důvody tvoří dostatečný základ pro to, aby země a výzkumné organizace zpracovaly jednu nebo více velkých studií, které by zkoumaly možnosti a přínos testosteronové terapie pro léčbu ve všech těchto oblastech.

Testosteron a vyjádření vědců

Profesor Bruno Lunenfeld, emeritní profesor univerzity Bar-Illan, říká: „Jako prezident Mezinárodní společnosti pro studium stárnutí mužů, která si klade za cíl umožnit mužům zdravé a důstojné stárnutí, nepochybuji o tom, že deficit testosteronu přispívá ke špatnému zdraví stárnoucích mužů. Je důležité, aby si toto nebezpečí uvědomila veřejnost a kolegové lékaři. I v našem pokročilém věku můžeme žít kvalitně a léčba nedostatku hormonu testosteron, může významně přispět k celkovému zlepšení kvality života.”

Profesor Morgentaler z Harvard Medical School ve Spojených státech a předseda konference řekl: “Testosteronová léčba byla v médiích nespravedlivě očerňovaná. Názor, který média jednou přijmou, lze jen velmi těžce změnit. Mnohé kritiky spojené s terapií testosteronem jsou prostě nesprávné. Konference si kladla za cíl stanovit soubor klíčových, základních pojmů, se kterými souhlasí široká škála odborníků. Tento závěr snad poslouží jako výchozí bod pro ty, kteří tuto problematiku posuzují z přesného vědeckého hlediska.“

Profesor Zitzmann (profesor endokrinologie a andrologie na Westfálské Wilhelmově univerzitě v v Münsteru, Německo), a místopředseda konference) řekl: „Může být obtížně, aby se tolik “alfa” jedinců na něčem shodlo. Přesto bylo velmi působivé, že jsme zaujali stejná stanoviska na tolik otázek. Věřím, že jsme dosáhli bodu zvratu v lékařském povědomí toho, co je prokázané a nezbytné, pokud jde o význam, pozitivní testosteron a testosteronové nedostatečnosti včetně její léčby“.

Profesor Tony Fox z King’s College London řekl: “Ženská zdravotní rizika byla oprávněně dlouhodobě uznávaná a zkoumaná jak v reprodukčním, tak i v postreprodukčním věku. Nyní se potřebujeme zaměřit také na specifické potřeby mužů. Konference tohoto typu je pro zvyšování povědomí o této problematice a jejím vývoji neocenitelná.”

Je tedy zřejmé, že další výzkumy testosteronu tentokrát zohlední muže, kteří byli dosud opomíjeni a tak je zřejmé, že nás čekají osvětové kampaně a farmaceutické novinky v oblasti pozitivní účinnosti testosteronu na zlepšení kvality mužského života.