Jako mnoho velkých výročí, i tohle má proměnlivé datum. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léků (FDA) dal svolení uvést na trh první orální antikoncepci (když tedy nepočítáme včely) 23. června 1960. Ale FDA oznámila záměr schválit pilulku už 9. května, což letos příhodně připadá na Den matek.

Příběh antikoncepční pilulky je o vědě a samozřejmě také o sexu. Ale je to také sága o tom, jak se dostat k informacím.

Americké ženy omezovaly velikost svých rodin dlouho předtím, než se objevila pilulka. V 19. století porodnost prudce stoupla a reklamy na cokoli od kondomů až po výplachové stříkačky pomáhaly udržovat solventnost novin. Například společnost jménem National Syringe nabízela model s vyměnitelnými hubicemi, takže jejich výrobek mohl být používán jak ke kontrole porodnosti, tak k zalévání květin.

Ale co ženy skutečně neměly, byla možnost zjistit, co doopravdy funguje. Tehdejší mocní věřili, že jedinou vhodnou metodou kontroly porodnosti je celibát. „Nemohou použít sebekontrolu?“ ptal se Anthony Comstock, vlivný rytíř kampaně za pohlavní čistotu. „Anebo musejí klesnout na úroveň zvířat?“

Comstockovi se podařilo přimět úřady New Yorku, aby mu přiřkly pravomoc zatýkat či cenzurovat ty, kdo poskytnou ženám radu či pomoc v oblasti antikoncepce. Vychloubal se, že za tenhle přečin poslal do vězení 4000 lidí, a zdálo se, že zvláštní potěšení čerpá z faktu, že 15 z nich spáchalo sebevraždu.

Jedním z jeho terčů se stala Margaret Sangerová, zdravotní sestra, která psala sexuálně vzdělávací sloupek What Every Girl Should Know (Co by měla vědět každá dívka) pro newyorský levicový list The Call. Když Comstock zakázal její sloupek o pohlavních chorobách, otiskl deník prázdné místo s titulkem: „Co by každá dívka měla vědět: Nic, z nařízení úřadu amerického cenzora.“

Sangerová byla první, kdo zveřejnil přehled a zhodnocení všech dostupných forem antikoncepce. Odměnou jí bylo obvinění z kriminální obscénnosti. Aby se vyhnula soudu, uprchla do Evropy; před soudem se ale objevil její manžel, kterého zadržela policie při šíření jednoho z jejích letáků. Manžel Sangerové u soudu dostal 30 dní vězení a Anthony Comstock u téhož soudu dostal zápal plic, na který zemřel.

Nakonec to ale byly právě soudy, které daly ženám nejen právo přístupu ke kontrole porodnosti, ale také k informacím o tom, jaké formy jsou dostupné a jak je používat.

A od té doby jsme žili šťastně až… až do posledních dvaceti let, kdy protesty sociálně cítících konzervativců vyděsily politiky natolik, že o kontrole porodnosti přestali mluvit, a školy do té míry, že se bojí zařadit pohlavní výchovu do osnov.

Cecile Richardsová, prezidentka americké organizace Plánované rodičovství, si pamatuje, že ve škole dostala opravdu důkladné informace ohledně sexu a způsobů předcházení těhotenství – a to v době, kdy nejpeprnější záběr, jakého jste se mohli dočkat v televizi, byla scéna, jak se Rob a Laura Petrieovi probouzejí v manželských postelích postavených každá na jedné straně ložnice. „Děti, které vyrůstají dnes, koukají v televizi na všechny ty pořady, kde každý teenager denně souloží – ale ve školách je o sexu neučíme nic,“ říká Richardsová.